Jak Bucky Barnes ztratil svoji sestru, a pak ji zase našel

úvod

,,Bucky!"

Hnědovlásek zmateně zamžoural do slunce, než ho jeho sestřička znovu dloubla prstem do oka.

,,Au! Tak jo, tak jo, jsem vzhůru! Co potřebuješ Beky?"

Menší, rozhodně ještě ne desetiletá dívka s pihami na nosíku a jiskřivýma očima, ne nepodobným jeho vlastním, stála ve dveřích do jeho pokoje a na tváři měla ten nejzářivější úsměv malého dítěte. Bucky by si už skoro pomyslel že je vlastně roztomilá, nebýt toho že mu sekundu poté znovu dloubla prstem do oka.

,,Au! Hele! Však víš že už jsem vzhůru!"

Becca se potměšile usmála, než spustila tím nejroztomilejším hláskem;, Pomůžeš mi učesat vlasy Bucky?"

Barnes se na ni podíval. Na její hlavě bylo vskutku nevzhledné hnízdo, více připomínající spletenec chaluh na mořském dně než vlasy upravené mladé dámy, jakou bezpochyby Becca byla (nebo jakou si ji její matka alespoň přála mít).

Bucky si povzdechl.

,,Máš tady gumičky?"

Becca mu radostně zamávala před očima rukou navlečenou v pestrobarevných náramcích, až mu oči přecházely. O tom, že někde mezi nimi budou dvě stejné ani nepochyboval.

,,Tak fajn. Pojď, posaď se sem" poplácal na místo na dece vedle sebe, kde se jeho sestřička bez meškání uvelebila a natočila se zády k němu. Bucky jí začal opatrně rozmotávat hřebínkem vlasy, a ona se ho zatím vyptávala.

,,Tak, jaké to je se Stevem? Už jsi mu to řekl? Ale řekneš mu to brzo, viď? Byli jste už na nějakém dalším dobrodružství? A povíš mi o tom?"

Na to se Bucky mohl jenom usmát. ,,No, minulý týden například, jsem musel Rogerse zachránit ze rvačky se šesti chlapy naráz. A že neuvěříš proč se do nich pustil?"

,,Nevím, proč?"

,,No, to bylo tak..."

*******************************************

Princezna Shuri zlehka zaklepala na stěnu chýše u jezera, než odhrnula závěs a vstoupila dovnitř. Bílý vlk, jak mu přezdívali místní vesničané, stál u malého stolku v rohu a omýval si obličej vlažnou vodou. Shuri se zlehka odkašlala, aby na sebe upoutala pozornost, a on se bez námahy otočil. V jeho tváři četla klid.

,,Dobré ráno princezno" pozdravil slušně.

,,Dobré ráno, seržante Barnesi" s úsměvem mu pozdrav opětovala. Bucky –⁠ James –⁠ Bílý vlk se na ni zkoumavě podíval a po krátké chvíli přece jenom vyslovil svou myšlenku;, Co tedy přivádí princeznu Wakandy do mého skromného příbytku?"

Shuri se trochu odmlčela, naráz nevěděla co říct. Seržant mezitím trpělivě čekal. Nakonec si přeci jen dodala odvahy a odhodlala se;, Já–⁠uhm. Bílý vlku..." na přímila se a podívala se mu zpříma do očí ,,ráda bych se toho dozvěděla víc o tvojí kultuře. Jestli to nevadí."

Bývalý voják pokrčil rameny. ,,Nevím co bych ti zrovna já mohl o Americe povědět. O posledním století tam toho vím stejně málo –⁠ možná ještě míň –⁠ jako o posledním století tady."

Shuri se pousmála. ,,Ne, já myslím–⁠totiž–⁠chtěla bych abys mi vyprávěl jaké bylo tvé dětství. Pokud ti to tedy nevadí."

Seržant vypadal, jako kdyby se mu rozsvítily oči. Přes jeho znavenou tvář přeběhl letmý úsměv a dokonce i postoj jako by se mu trochu vzpružil. Mírně se uklonil.

,,Samozřejmě rád posloužím Wakandské princezně na její cestě za objevováním" pronesl, s hravou jiskřičkou v oku. Shuri se usmála.

*****************

Vyšli před chatrč a usadili se na břehu jezera.

,,Tak, o čem byste si přála slyšet, princezno?" Zeptal se zdvořile Bílý vlk.

,,Pověz mi o všem" naléhala Shuri hlasem plným nadšení a hladu po vědění. ,,Chci vědět všechno. Chci slyšet o tom, jaké tehdy bylo jídlo, jak se lidé oblékali, jak mluvili. Jaké hry jste hráli jako děti, a kam jste chodili za zábavou když už jste byli dospělí? Byly tehdy taneční sály, a byly tak krásné jako dnes? Jak tehdy vypadaly dívky? Líčily se hodně? A co muzika? Je v Americe pořád Jazz a Swing? Tančil jsi s hodně dívkami? jaké to bylo, přehazovat si je přes rameno? Jak tehdy vypadaly ulice, jaká byla auta? Pověz mi to prosím.
Kam jste chodili do práce, kam jste chodili spát? Slyšela jsem že se oblečení šilo z prostěradel, je to pravda? Měl Howard Stark skutečně létající auto? Ty jsi ho viděl, no tak, pověz mi to prosím.
A co technologie? Jak vypadala letadla, auta, rádia, lodě, vlaky? Byly v nich kupé jako jsem o tom četla? A jaké bylo kino? Kde jste se učili tančit? Nebo jste to uměli instinktivně? Jak vypadaly muzea, parky, střechy, stromy, domy, nemocnice, školy? A co vaše filmy a hudba? A jaké bylo..."

,,Ach princezno" zasmál se Seržant Barnes. ,,Obávám se, že budeš muset trochu zpomalit, nebo se tím nikdy neprokoušeme. Samozřejmě že ti to všechno povím, a rád. Ale u čeho by sis přála začít?"

Shuri se trochu zasmála, a pak se, už klidnějším hlasem, zeptala;, Tak tedy dobře. Nejvíc bych asi chtěla slyšet –⁠ není-li to příliš nezdvořilé –⁠ o tvojí rodině. Prosím?"

Seržant se poněkud smutně usmál, ale v očích se mu znovu mihla ta jiskřička. Ach, kdyby jen Shuri věděla že je první kdo má tu čest spatřit jeho oči tak nádherně zářit, poprvé po více než století utrpení. Seržant se rozmluvil, a Shuri se přitom mimoděk vybavovaly vzpomínky, některé ještě i docela nedávné.