Když se duše soudí ~ [IwaOi]

~●~

Válka je strašná věc. A nyní prožívá tato země již druhou. Ano. Druhá světová válka. Já jsem zrovna na docela vysoké pozici, ale zato musím dělat neuvěřitelné svinstvo.
Vyslíchat. Zabíjet. Odvážet do koncentračních táborů...

Má asi nejoblíbenější povinnost je výcvik nových německých vojáků, a to i přes to že u toho musím myslet na tu realitu... Tu realitu že cvičím lidi prodloužení tohoto utrpení.

Jmenuji se Ödriel. A jen kvůli tomu že nechci zemřít tak jsem nacista. Nenávidím to. Právě proto bych možná radši i zemřel, než tohle pokračoval.

Dnes. Právě dnes mi sem mají narukovat noví vojáci. Další nováčci na které budu muset křičet ať makají. Tedy tak to říká můj kolega. Já nekřičím. Já se jim jen směji do tváře, protože oni mi nic udělat nemohou.

Jak jsem se mýlil.

Stáli v řadě. Jeden vedle druhého. Nafoukaní nacisti kteří si myslí že jsou něčím speciální. Kteří si myslí že Hitler je ta správná volba.
Tedy...

Až na tohohle jednoho. Ten se díval před sebe a vypadal že ho to moc nezajímá.

Tak jsem začal.

,,Toto, je vojna. Budete bojovat za svou zemi, za svůj národ, a rozšiřovat impérium a moc Německa. Myslete na to jak při svém tréninku, tak na bojišti. Rozumíte? Tohle není žádná flákačka."
Dobře, mé herecké schopnosti nezklamaly a já zněl jako jeden z nich. Zdá se že to bude další klidný výcvik.

,,Dobrý že nás tak poučujete, ale coste zvládl vy?" A nebo ne.
To mluvil ten nezaujatě vypadající kluk.

,,Jméno."

,,Ichbrich Haid."

,,Toto tady nebudu tolerovat."

,,Já jen že vypadáte stejného věku jako my, a slova nejsou vše."

Kéžby jen věděl že tohle nechci dělat. Ale musel jsem pokračovat. Přistoupil jsem tedy k němu a mluvil.

,,Prošel jsem si tímto výcvikem taky. A nejen tím." Konec jsem procedil mezi zuby.

,,Ach zajisté." Neřekl to povýšeně, ani vysměvačně. Vypadalo to spíše jako by mě chápal.

,,Vy, Ichbrichu, mě ještě dnes navštívíte na mém pokoji."

A také navštívil.
Nevím jak, ale dostali jsme se k tématu této války. Oba jsme s tímto nesouhlasili. S tímhle režimem. S touto dobou. S ničím. Také stačilo pár skleniček a už jsem myslel že se známe celý život. Ne že by na tom nějak moc záleželo, stačilo pár let a oba jsme padli na bitevním poli.

To bylo druhé setkání našich duší. Druhé setkání, ale první polibek.