I'm sorry but i love you

Minulost

"Řekněte mi, co se tehdy stalo". ...."Vím, že se vám o tom velice těžce mluví, ale pokud chceme pokročit, tak musíte mluvit". Říkala psycholožka. Seděla na hnědém koženém křesle. Měla blond vlasy, svázané do drdolu na temeni hlavy. Úhledné šedé sako a šedou sukni. A pořád si něco zapisovala..

"Dobře tedy" začla jsem.

Nevím jak je to dlouho. 3 roky řekla bych, ale pořád to mám před očima jakoby to bylo včera. Byla jsem v kině s kamarádkou Vivien. Čekali jsme na film... Vlastně si už ani nevzpomínám co to bylo.. Bylo nám 15.. Ale vím, že to byl horor. Vím to, protože jsem se bála jak malá holka a držela jsem se Vivien za ruku.. Ale abych se vrátila zpátky.. Seděli jsme a čekali až nás pustí dovnitř. Šla jsem se porozhlédnout. Byly tady opravdu hezké obrazy. Připadala jsem si spíše v nějaké galerii než v kině.. Přišel ke mně nějaký mladý pohledný kluk. Byl vysoký. Měl hnědé nagelované vlasy nahoru. Tak jak to nosí každý. Krásné modré oči a zářivý úsměv. "Ahoj" pozdravil mě. "Ahoj" řekla jsem a nějak ho nevnímala.

"Opravdu krásný obraz. Že ano?" Pouze jsem přikývla na souhlas. Vivien mě volala, že otvírají a můžeme jít na místa. Usmála jsem se na něho a odešla. S Vivien jsme se bavili, co očekáváme od filmu. Já jsem nečekala nic. Vždy když jsem čekala něco pozitivního, tak mě ten film zklamal. Od té doby se raději nechám překvapit. Film začal. Všichni utichli. Světla se zhasly a roztáhla se opona před plátnem.

"Tak co" zeptala se mě Vivien po filmu.

"Jo super" řekla jsem otřepaně. Opravdu jsem se bála. Už nikdy nepůjdu na horor do kina. A vůbec se na ně nebudu dívat. Vycházeli jsme z kina, když v tom mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se a viděla toho kluka, kterýho jsem viděla u obrazu. Byl tam s kamarádem. Nebyl tak pohledný jako on. Taky měl hnědé vlasy, ale kratší. Měl zelené oči a byl o něco silnější. "Jak se jmenuješ?" zeptal se mě?

"Daisy.. Jak ty?" "Jsem Elliot a tohle je můj kamarád Danniel" "Těší mě. Tohle je má kamarádka Vivien" usmála jsem se na něj a čekala, co z něho vypadne. "Víš... Strašně.. No.." zastavil se. Podívala jsem se na Vivien a ona na něj pořád koukala. Byla okouzlená. "Prostě jsem se chtěl zeptat, jestli mi dáš tvoje telefonní číslo". Chvíli jsem přemýšlela, jestli mu ho mám nebo nemám dát. "Víš, tohle já nedělám. Promiň". Řekla jsem a odešla. Vivien šla semnou. Hned začala vyzvídat.

"Kdo to byl? Vy se znáte? Líbí se ti? Proč jsi mu nedala to číslo? " Tohle fakt miluju. Když jde o kluky chová se jak malá.

"Viv.. Nevím kdo to byl. Přišel ke mně, když jsem si prohlížela ty obrazy. Nedala jsem mu číslo, protože to prostě nedělám. A ty to víš". "Dobře". Řekla a šli jsme. Měla u mě spát. A jelikož našim bylo celkem jedno v kolik se vracím domů, tak jsme si šli sednou na lavičky poblíž paneláku, kde bydlím. Povídali jsme si o tom filmu. Potom o různých věcech a tak. Kolem nás procházejí hodně lidí na to, že už byl večer. Nejspíš to byli ti lidé z toho kina. Kolem prošli i ti dva. Sedli si k nám. Bylo ticho. Nikdo nic nechtěl říct. Hrobové ticho přerušila Vivien. Kdo taky jiný?!

"Tak co jak se vám líbil film kluci?"

"Mně se líbil, Čekal jsem od toho mnohem míň. Hodně mě to překvapilo" řekl Danniel.

"Já jsem byl trochu podělanej.. Ale jako líbil se mi" řekl Elliot. Zacukal mi koutek. Byl.. 'podělanej'

"Taky jsem se celkem bála. Horory moc nemusím." řekla jsem.

"Tak proč jsi šla?" řekl Dann

"Byla jsem donucena" a s kamenou tváří jsem se podívala na Vivien. Ta se na mě usmála.

"Tak co holky? Kam potom jdete? " zeptal se Dann. Byl mnohem výřečnější než Elliot. "Máme v plánu jít k Daisy". Řekla Viv

"Kdy?"

"To ještě nevíme."

"Tak co kdyby jste šli s námi?" zeptal se.

"Vlastně.. Jdeme k nám hned víš? Jsem nějaká ospalá. " udělala jsem, že zívám, vzala Viv za ruku a odtáhla ji k nám.

''Co to kruci děláš? Vždyť ani nevíš, kdo to je! Mohli by ti ublížit!''

''No a? To je na tom ta sranda. Ten adrenalín''

''Ne. Sranda je dívat se na komedii nebo si dělat z někoho srandu. Ale až by tě mlátil, znásilňoval a já nevím co všechno, tak by to byla sranda? A adrenalín je třeba když jdeš na bungii jumping a ne sakra tohle?! Nechovej se jako malá''

''Dobře. Promiň mami.'' Dělala si ze mě legraci. Já to tak nebrala. Jasně.. Ať si říká, že kazím srandu, ale je to tak. Došli jsme k nám udělali si popcorn a šli se koukat na filmy. Nevím jak Viv, ale já usla a probudila mě až ráno máma ke snídani.

Ok.. Dámy a pánové! Snážím se! Kruci opravdu se snažím! Musíte mi pomoct, co mám dodat a tak.. Neumím to ještě :D Vlastně ani sama nevím jak to udělám, aby jsem se dostala k tomu, co chci. Takže budu ráda za podporu za pomoc i za kritiku :) Doufám, že se to alespoň většině líbí :)