Srdce.
Odpusť mi, první myšlenku, která mne pohltila. Tak dávno to bylo a až sem mne dovedla.
Kolikrát se ti ještě budu omlouvat, pověz? Kolikrát ti ještě ublížím?
Mám strach.
Bojím se že jednou přestaneš bít. Jsem na tebe tolik tvrdá, ne jednou jsi se kvůli mě podívalo za hranice snesitelnosti.
A teď mi pověz, smím-li se vůbec tázat?
Po tom všem co jsem ti provedla, smím tě vůbec vlastnit? Jsem tebe hodna?
Nikdy nebylo nikoho kdo by tu pro mne byl. To jen ty jsi tu vždy bylo a pro mne bilo.
Tolikrát jsem ti chtěla ublížit, zastavit tě.
A přitom ty jediné jsi tu vždy opravdu bylo, srdéčko mé.
To ty jsi mě vždy vedlo dál, i když jsem na cestu neviděla a konce si ani nepředstavovala.
Pověz, co bude dál?
Bojím se, občas cítím jak chřadneš, tvé údery jsou často zmatené, neuspořádané.
Ublížila jsem ti moc, viď?
Kdybych tak jen, to vše mohla vrátit zpět, darovala bych tě někomu, kdo by ti neublížil, někomu kdo si tě zaslouží.
Srdce moje.
Prosím.
Zůstaň.
Jako bys mne snad někdy opustilo...
Prosím, jsi to jediné.
To jediné kolem čeho se můj svět točí.
I přesto všechno, vynasnažím se.
Aby jsi bilo dál.
Silně a pravidelně.
Aby jsi bylo plné lásky a štěstí.
Pro tebe udělám cokoliv, pro tebe jediné.
Jen tě na kolenou žádám, prosím odpusť mi.
Odpusť mi jestli tě znovu donutím jít za hranice tvých sil.
Ty jediné, ty jediné mě prosím neopouštěj.
To jen tebe chci cítit bít až do samého konce.
Jen tebe a nikoho jiného.
Vždy jsi tu pro mne bylo, od samého začátku. Slibuji, že s tebou budu až do konce.
Jen s tebou.
