Bavím se s ní,
když v tom uprostřed rozhovoru se na mě usměje,
situace tak všední,
no vzbouzí to ve mně kousek naděje.
Že život není zas tak těžký,
když vidím, jak v očích hoří jiskra,
jiskra života, co s minulostí tvoří spřežky.
Co za příběh se v nich asi skrývá,
(Mezi tokem myšlenek se na mě pořád dívá)
Jak silný plamen musel tuto jiskru zapálit,
aby vzpomínky neutonuly v moři beznaděje,
když nic z toho už zpátky vrátit nejde,
ale ona se na mě pořád směje.
Úsměv ve tvaru srdce,
co dal jí první kluk na pouti,
nebo když poprve drželi si ruce,
ona se na židli nervózně kroutí,
když upřeně na ni hledím a čtu ji jako knihu ve výuce..
ČTEŠ
Verše pro duši
PoetryKdyž budeš ztracen a marně hledáš ruce, co by tě objali. Nech se pohladit pár slovy po duši.. (Nebo dostat pár facek od slov dřív, abys je nemusel dostat od života)
