Verše pro duši

Egypťan

Jako temná arabská noc,
vypalují mi duši tvoje oči,
pohled ostrý jako vánek písku,
unášený egyptskou pouští.
Temné jako smutná hvězda když vyhasne.
Řekni mi, proč se mě snažíš zničit,
Kdo říkal že sirény existují jen v pohádkách,
neslyšel tvá sladká slova.
Sladká jako turecký med ve stánku naproti hotelu,
řekni mi kam vždycky zmizíš.
Jako duch chodíš kolem
a zjevuješ se v různých částech mého osudu, jenže já blízko tebe dlouho nebudu.
Leda že bych dostala chuť na tvůj sladký šepot, chtěla bych si poslechnout píseň tvých očí, nebo se podívat jak držíš moji ruku.
Kdo tě učil, jak milovat? Shakespear či všichni zemřelí milenci světa? Řekni mi, zda vůbec jsi z tohoto světa.. a prosím nech mě odejít až budu znát odpověď. Tvé okovy jsou příliš silné a dochází mi síly. Až ti jednou podlehnu, prosím připomeňte mi někdo tuto chvíli, kdy ztratila jsem rozum.
Vyprahlá poušť, nikde ani života.. vypadáš tak zevnitř, nebo mě nenecháš se podívat. Tvrdíš že máš v sobě čisté prameny, ale necháš poutníky napít? Jak můžu věřit, že až se vydám na dlouhou cestu v tobě nezemřu žízní.
Zažeháváš ve mě knoty, které jsi sám vytvořil. Proč mne nutíš tě milovat?
Copak na světě nejsou jiné ženy?
Vím že toho bude jednou litovat,
ale mám na tebe hroznou chuť