Dokonalý šéf

kapitola 1

Snem každé dívky bylo vdát se, založit rodinu, mít peníze a umřít po úžasném životě. Ovšem ne ten můj. Už od mala jsem ztratila zájem v muže a rodinu. Soustředila jsem se na svoji budoucnost. V 11 letech jsem vyhrála celostátní vědeckou soutěž, a to jsem byla nejmladší účastník. Chodila na různé přednášky a věnovala se studiu. Bylo to přesně tak, jak jsem chtěla. 

Pak ale přišla vysoká a já se zamilovala. Jeho jméno byla Joshua Smith a byl kapitánem fotbalového týmu. Všechny holky ze škole po něm jely a já také. Psala jsem mu psaníčka, posílala dárky a on... On mě na vánočním plese před všemi znemožnil. V ten den jsem přestala věřit na lásku. Jela jsem znova jen učení, učení, učení. A vyplatilo se, dnes nastupuji do firmy Harrison Company. Je to jedna z největších firem New Yorku.

Nebyl by to dokonalý nástup do práce, kdyby se mi den nezačal hroutit hned od rána. Nezvonil mi budík, polila jsem se kafé, ujelo mi metro a ve městě byla velká zácpa. Začátek jak vyšitý.

„Dobrý den, jsem Veronica Lorge a dnes tady nastupuji. Bohužel jdu ale pozdě, ujelo mi metro." snažila jsem se vysvětlit na recepci.

„Pan Harrison na vás čeká v kanceláři. 20. patro poslední dveře." řekl mi klučina za pultem. Poděkovala jsem mu a vydala se k výtahu. Nastoupila a zmáčkla číslo 20. Buď v klidu, Veronico, je to tvůj první den a ty musíš udělat dobrý dojem. O tomhle jsi snila už od mala. Opakovala jsem si pořád v hlavě. Výtah oznámil příjezd a já z něho vyšla. Nedávala jsem ale pozor a omylem do někoho strčila. Tím si na sebe vylil kafe, které měl v kelímku.

„Bože můj, moc se vám omlouvám." hned jsem se omluvila a snažila jsem se kapesníčkama mu trochu usušit košili. Samozřejmě mi v první chvíli nedošlo, že se mu přilepí na jeho vypracované tělo. Jakmile jsem si to uvědomila, stáhla jsem ruce zpátky k sobě.

„Nic se neděje, naštěstí nosím náhradní košili vždy s sebou. Neměl jsem tolik chvátat." řekl mi a byla jsem ráda, že nebyl nějak naštvaný. Ještě jednou jsem se omluvila a šla do kanceláře, kam mám jít. Muž šel neustále za mnou. 

Došla  jsem do velké kanceláře, kde byl velký stůl a okolo něho sedělo asi 10  lidí. Všichni byli skvěle upravení. Všimla jsem si muže sedícího včele stolu. Určitě to musí být ředitel, pomyslela jsem si. Ihned jsem k němu přešla a představila se.

„Dobrý den, pane Harrisone. Jsem Veronica Lorge a dnes tady nastupuji. Omlouvám se, že jdu pozdě, ale od rána se mi dějí samé špatné věci." natáhla jsem ke staříkovi ruku. Ten se tvářil, jako kdybych spadla z Marsu.

„Nic si z toho nedělej, Ernie. Tady slečna Lorge je trochu zmatená. Dovolte mi se představit, jsem Sebastian Harrison, ředitel Harrison Company." představil se mi muž, do kterého jsem vrazila. Nemohla jsem tomu uvěřit, takže jsem si musela sednout.

„Děkuji všem, že jste přišli. Tady se slečnou jste se už potkali, bude naše nová síla v oddělení marketingu. Zde máte plány na celý týden a v pátek se koná firemní večírek tak doufám, že všichni dorazíte. Pozvánka vám přijde e-mailem, To by bylo pro dnešní poradu asi vše." dokončil svůj proslov ředitel. Všichni se zvedli a byli na odchodu.

„Veronico, počkejte ještě." zastavil mě pan Harrison.

„Ano pane?" zeptala jsem se.

„Říkejte mi Sebastiane, prosím." řekl směrem ke mně.

„Jak si přejete." přijala jsem.

„Chtěl bych vás přivítat v naší rodině a doufám, že budete spokojena. Samozřejmě jste také zvaná. Tady Lorel vám ukáže vaše místo a co tady děláme." řekl mi a do místnosti vešla žena s úsměvem na tváři. Poděkovala jsem a vyšly jsme ven.