ELEBRIS aneb agentka Eleanor Fisher

1. Kapitola Profesionál

Srdce jí divoce bilo, stála tam, opřená o stěnu a připravená na cokoli. V pravé ruce křečovitě svírala připravený nabitý Glock 18. Snažila se dýchat potichu, každý nádech a výdech pravidelně opakovat, v co nejdelších intervalech. Její černé přilnavé šaty byly potrhané, avšak to bylo to poslední, co jí zajímalo. A jak tam tak stála přitisknutá zády ke zdi, v nepříjemném mrazivém šeru a čekala na rozsudek smrti, zaslechla to. Nepatrný tichý zvuk, co napovídal, kde právě její protivník přešlápl na místě. Stačilo jen použít výborně vycvičené reflexy a vystřelit přesně mířenou kulku do ramene nepřítele, který se taktéž chystal k výstřelu. A je to, další uzavřená mise. ,,Mám ho." Zašeptala do prašného prázdna a pár kroky se dostala k zasaženému. Jak předpokládala, krvácel, ale ne moc, přesně mířená střela mu totiž znemožnila pohyb s celou levou částí těla, ale nezpůsobila jistou smrt. Z prachu, špíny a krve na zemi zvedla jeho zbraň a vyprázdnila pro jistotu zásobník. Pak už jen nechala osobu ležící na zemi za sebou a kráčela odhodlanými ale přesto pomalými klapavými kroky k východu. Cestou potkala záchranáře s nosítky a párek agentů, kteří měli plnou hlavu zajištění krvácejícího zločince. Agentka však už s klidným tepem a prázdnou myslí vycházela na čerství vzduch do teplé letní noci. ,,Dobrá práce agentko." Žena jen kývla na muže v obleku, hodila mu vyprázdněnou zbraň a sundala si z nohou boty na podpatku, ze kterých už začínala mít puchýře. Pak pouze nasedla do černého sedanu, který jí po chvíli jízdy ukolébal ke klidnému spánku dříve, než dorazili do cíle.

Ráno bylo jako každé jiné, v šest hodin započal dvaceti kilometrový běh a jakmile po hodině běhu dorazila do cíle, kde ji čekala lehká snídaně, zamířila do tělocvičny a tam je až do pozdního odpoledne, odkud se přesouvá na střelnici nebo do knihovny. Bylo už odpoledne a Eleanora se věnovala gymnastickým cvikům, které jí měly pomoct v přesnosti a rovnováze, když v tom k ní přistoupil muž. Byl snědší barvy, svalnatý, vysoký a vlasy měl sčesané elegantně doprava, což mu vytvářelo na čele patku, kvůli které jeho hnědé oči zanikaly. U nosu měl nepatrnou jizvu, které by si nevnímavý člověk sotva všiml. Oblek měl šitý na míru a kartičku připnutou ke kapsičce na hrudi. Vrátila se ze stoje na hlavě zpět na nohy. Jmenoval se agent James Legend, číslo 2580, prověrka číslo 9, kantor pohybu a tělesného zdraví. ,,Pane?" zvedla tázavě obočí a upřela své oči na mladého energického chlapíka stojící před ní. ,,Ehm," odkašlal si. ,,Dobrý den, jsem agent James Legend, učitel pohybu a tělesného zdraví." ,,Prosím k věci, zatím jste mi neřekl nic co bych nevěděla." Použila jemný, ale přesto naléhavý tón hlasu. ,,Promiňte, mám na vás takovou prosbu, včera se mi narodil syn a vedení mi nenašlo náhradu za mě, vím, že to běžně neděláte a vím, že po vás chci moc..." zadrhával se, není divu, před touto agentkou se zadrhává většina agentů, je totiž jediná žena v nejvyšší prověrce, číslo 11. ,,Koho máte na starosti?" Muž se vyhýbal jejímu pohledu a vzápětí jí bylo všechno jasné. ,,Máte nováčky od CIA že?" lehce pokýval hlavou a ramena svěsil, jako by chtěl na místě zmizet. ,,Na jak dlouho by to bylo? ,,No, myslel jsem na tři týdny kdyby to šlo, já vím, že jste nejlepší z nejlepších a jste velmi zaměstnaná a že toho máte opravdu hodně..." snažil se být zdvořilý a lichotit, aby jeho nabídku přijala. Bylo jí vše jasné, vedení nenašlo náhradu, ne, že by nebyli lidi, ale nikdo si nechtěl vzít na krk nováčky ze CIA. ,,Tak dobře, ale mám to u vás Jamesi," přátelsky na něj mrkla a postavila se zpět do cviku, který prováděla ještě před tím, než ji James svou prosbou vyrušil. ,,Ale mám jednu podmínku," i vzhůru nohama viděla jak ho jeho potěšení a náhle nabraná jistota opustila. Mlčel, čekal a mnul si nervózně ruce. ,,Chci dostat novou kartičku, abych byla devítka a měla jiné jméno. Nechci aby to hned zjistili," poslední dvě slova s námahou vydechla, už ji rudnul obličej, jak se jí v hlavě hromadila krev a tak se musela vrátit zpět do stoje. Agent se pousmál. ,,Agentko Fisher," pokynul hlavou na rozloučenou a veselým krokem se vzdálil. Také se smála, bude to takové malé rozptýlení.