Livie aneb Elfka v lidském světě

✓Úplatky, zastrašování, nátlak

„Nedokážu uvěřit, že jste tak sobecký," procedila skrze zuby Livie. Její poznámka byla směřována ke králi, který byl i jejím bratrem.

„Nechápu, kam tím míříte, drahá sestro. Vše dělám jen pro dobro království," odvětil Mirab XV. klidně a do úst si hodil hrozen. Seděl v salónku a se zadostiučiněním sledoval svoji mladší sestru, která přecházela po místnosti.

„Království," uchechtla se, „obdivuji Vaši schopnost, schovat všechny prohřešky za službu monarchii."

„Zapomínáte na Barony. Těch devatenáct elfů k tomu také má co říct."

„Ovšem, mám v živé paměti, jak okázale souhlasí s každým Vaším návrhem," zasyčela tiše. Král se prudce zvedl.

„Snažíte se mě snad obvinit z vlivu na Barony?" zvýšil hlas a na Livii se díval nebezpečně z výšky. Ta se ho však nezalekla. Zamávala křídly, aby se mu mohla podívat z očí do očí. Následně mu zabodla svůj tenký prstík do hrudi.

„Úplatky, zastrašování, nátlak, nic jiného neumíte! Ale to vše bych překousla, kdybyste si mě alespoň vážil! Alespoň natolik, že byste moji svatbu nechal na mě! Nebo mi to třeba oznámil, než jste mě někomu přislíbil."

„Budu dělat, že jsem Vaše obvinění neslyšel. Pro Vaše vlastní dobro. Evidentně si nedokážete dostatečně vážit toho, co pro království dělám. Nebojte se, postarám se o to, aby se to v nejbližší době změnilo. A co se Vašeho sňatku týče, nebudu s Vámi o tom diskutovat. Náš otec se vyjádřil dost jasně o tom, kdo bude rozhodovat o zahraničních záležitostech."

„Když už si berete do úst našeho otce, mám pocit, že vládnutí rozdělil mezi nás oba!"

„Ano, ovšem v případě, že byste se vdala do jiného království, těžko byste vládla, že? Navíc pokud mě paměť neklame, sama jste se vzdala do svých dvaceti let vládnutí, z důvodů studia, jestli se nepletu," usmál se povýšeně. Livie nasupeně vydechla, ale na tohle neměla co říct.

Byla to pravda a ona s tím nemohla nic udělat. Neměla kontrolu nad vlastním životem. A až zase bude mít, už bude dávno vdaná za nějakého elfího krále na druhé straně lesa. Bylo to smutné a byla to jen její chyba. Nebylo dne, kdy by si to nevyčítala.

„Ztratila jste řeč, drahá sestřičko?" zasmál se a prohrábl si tmavé vlasy. „Byla to zajímavá výměna názorů, pro teď Vás však budu muset požádat, abyste mě omluvila. Mám neodkladné státnické povinnosti, vždyť to znáte- Vlastně ne! Omlouvám se, vy nemůžete vědět, co mám na mysli," vysmál se jí do obličeje a přešel ke dveřím. Tam se ještě naposledy otočil a upřel smaragdové oči na svoji sestru. „A nemyslete na další útěk, najdu si Vás ať už budete v jakémkoliv elfím království, tak na to protentokrát nezapomeňte, ano?"

Nečekal už na odpověď a opustil místnost. Livie naštvaně zaskřípala zuby. Nedokázala ani popsat, jak ho nenáviděla. Pohodila hlavou, až jí dlouhé kaštanové vlasy zavlály kolem špičatých uší. Musela něco vymyslet. Něco, na co byl i její bratr krátký.