Neříkej to bráchům / Don't tell my brother

Kapitola třináctá - Odhalení

''Ginny?'' - zaklepal Ron na dveře
''Ginny jsi tam?''
''Je otevřeno, pojď dovnitř.''
''Ahoj''
''Ahoj?''
Ron se prošel skrze pokoj až došel k oknu, u kterého se zastavil. 
''Víš, Ginny já vím, něco, co bych nechtěl vědět, ale vím to.''
Ginny se zastavilo srdce. Copak je Ron viděl? Kdy to stihnul? Řeknul mu to sám Harry? Ginny se rozhodla mlčet. 
''A vlastně jsem nehorázně naštvaný a nevím co mám dělat.''
''A řekneš mi o co jde nebo?''
''Nevšimla sis v poslední době na Deanovi něčeho?''
''Nevím co přesně myslíš''
Ginny si oddechla, alespoň to není nic o Harrym.
''No, jestli se nechová v poslední době nějak jinak, k tobě třeba''
''Ne, všechno je v pohodě.''
''Zmetek''
''Cože?''
''Víš, Ginny, nedávno jsem viděl Deana s někým jiným.''
Počkat cože viděl? Pomyslela si Ginny.
''Ty mi na to nic neřekneš?''
''Asi nevím co na to říct, jsem v šoku.''
''To teprve budeš v šoku''
''Cože proč?!''
''Dean tam byl s někým koho moc dobře znáš.''
''MŮŽEŠ MI VŠECHNO ŘÍCT NAJEDNOU A NEČEKAT NA MOJE REKACE PROSIMTĚ?''
''Byl..byl tam se Seamusem..lí-líbali se..''
Ginny byla teprve teď v šoku. Vrhla po Ronovi nevěřícný pohled. 
''Cože dělal s kým?!''
''Slyšela jsi mě''
''Panebože''
''Chápu, že jsem ti to možná neměl říkat před svátky, ale nevydržel jsem ti už delší dobu lhát, a taky tomu pomohlo, že Deana nemám rád a že jsi stejně na randění mladá, vidíš takhle to dopadá a vůbec prostě nedokázal jsem už mlčet.''
''Dobře Rone, teď prosím odejdi.''
''Cože?''
''Jdi pryč prosím''
''Ale, já ti chtěl jen pomoct.''
''Rone..hned''
Ron už nic neřekl a jen potichu odešel z místnosti. Ginny se ani nechtělo plakat. Byla spíše zklamaná, že za ní nepřišel sám Dean a neřekl jí o tom. Byla hodně naštvaná na Rona a na jeho blbé poznámky, ale rozhodla se to neřešit, jelikož Ron se už nezmění. Pomalu se zvedla z postele a šla si vybrat co si vezme na sebe. Nakonec se rozhodla pro pyžamo. Nebude zbytečně lákat pozornost Harryho a před Ronem bude vypadat, že alespoň trochu truchlí. Ginny vlastně ani nevěděla proč není smutná z toho, že to mezi ní a Deanem oficiálně skončilo. Ano, velmi si rozuměli, ale spíše jako kamarádi. Na druhou stranu je asi ráda, že ji Dean nevyměnil za nějakou jinou holku, ale Seamus? Vždyť je hrozně otravný, ještě víc než Ronald a to je co říct. 
''No nic, asi je čas jít dolů''

Harry se nervozně posadil na Ronovu postel a přemýšlel nad tím co se právě teď stalo a rozebíral si v hlavě jak se to mohlo tak rychle pokazit. Kde vůbec vzal tu odvahu to udělat? A udělat to v domě plném lidí? Vždycky věděl, že se mu Ginny tak nějak líbila, ale nikdy tak aby s ní přece něco měl, vždyť je to sestra jeho nejlepšího kamaráda. Dcera ženy, která ho bere jako vlastního syna. Ehm, to znamená, že by byla Ginny jeho sestra? ''Prosimtě přestaň přemýšlet o takových věcech''. Harry se zvednul a rozhodnul se tedy převlíct. Vzal si obyčejné triko, flanelovou košili a tepláky. Nechtěl působit, že se vyoblíkává pro Ginny. Mezitím ještě stihnul nakrmit Hedviku a uklidit si věci. 
''Ty půjdeš taky hrát nějaké ty hry?'' - zeptal se Ron, který se najednou objevil u nich v pokoji.
''Jo půjdu.''
''Byl jsem teď u Ginny v pokoji.''
Harry polknul knedlík v krku ''Jo a cos tam dělal?''
''Šel jsem jí říct to o tom Deanovi''
''Rone!''
''No co, ale nakonec to vzala celkem dobře, ani nebrečela nic.''
''Jo? Takže byla v pohodě? Třeba měla nějaký důvod.'' - usmál se Harry.
''Ehm? Nevím.. jaký důvod myslíš?''
''Nevím''
''Dobře''
''No, já už půjdu a počkám tě dole jo?''
''Jo, stejně se chci rychle převléct a přijdu.''
Harry se zvednul z postele a vyrazil po schodech dolů. Když došel ke dveřím pokoje od Ginny, zastavil se. Napadlo ho, že by třeba snad i zaklepal a zeptal se Ginny na předešlé události a na Deana, ale tentokrát si odvahy nedodal. Co se však stalo? Ginny se objevila ve dveřích svého pokoje a zmateně se koukla na Harryho. ''Potřebuješ něco?''
''No ehm, ne vlastně jdu dolů do obývacího pokoje.''
''Jo to já přece taky.''
''Tak to můžeme jít asi spolu?''
''Jo'' - špitla Ginny.
Harry a Ginny tedy vyrazili společně po schodech dolů do obývaku, kde už na ně čekali její rodiče, Fred, George a Percy. 
''No to je dost, že jdete. A kde máte Rona?'' - řekl Percy
''Ještě se převléká, ale každou chvílí přijde.''