Láska na druhou

1.fronta jako u Fast foodu

1. Fronta jak u fast foodu

Bylo pondělí a já už klasicky nestíhala. Šéf řekl, že jestli ještě jednou přijdu pozdě, tak mě vyhodí. Huh. To kdyby měl takovou dceru co já, tak ani necekne. Je docela těžké, být samoživitelka a mít dceru Marvelheadku.

Abych upřesnila, proč jdu dnes pozdě. Koná se setkání Marvel herců a jejich fanoušků. To si samozřejmě Anna nemohla nechat ujít, a tak teď parkuji kousek od budovy setkání.
•••
Pomalu jsme vstoupili a já už zase chtěla odejít. Byla tady větší fronta než u nějakého fast foodu. Každý člověk byl u našich „hvězdiček” okolo pěti minut. Před námi i za námi byli už stejně netrpělivý rodiče s dětmi v rozmezí zhruba od pěti do šestnácti let. Asi také pospíchali do práce.
•••
Po uplynulých třech hodinách už jsem to chtěla vzdát, ale Anna pořad prosila, abych alespoň ještě půl hodinky počkat. Tak jsem tedy souhlasila, však už jdu stejně pozdě.

Asi po čtvrt hodině, jsme konečně přišli na řadu a já jsem chtěla hned tomu jednomu — ne-li všem — rozbít hubu, aby se přestali tak pitomě usmívat.

„Ahojky malička…” řekl modrooký blonďáka.
„Dobrý den” odpověděla mu Ann svým dětským hláskem a přitom se nepřestávala usmívat.
„Jakpak se jmenuješ?” Zeptala se žena s vlivným úsměvem. Scarlett Johansson. Pamatuju si, když jsem jí jednou upravovala. Ale nevím, jestli si ona pamatuje mě.

„Anna Tallmanová” Pověděla moje dcerka a poté, co to řekla, jsem na sobě cítila pohled Scarlett.
„Oh, slečno Tallmanová, ani bych vás nepoznala… Nevěděla jsem, že máte dceru…” řekla a přitom se nepřestávala usmívat. Už mě ty úsměvy iritovali. Když jsem v té frontě strávila hodinu, začínala jsem být mírně frustrovaná. Teď už je více než jasné, že za chvíli vybouchnu.

Chtěla jsem ji odpálkovat s nějakou neslušnou poznámkou, ale nakonec jsem se to rozhodla přejít. Nejen, že se šla Anna fotit s herci, ale také jsme si při její (Scarlettině) úpravě docela rozuměli.

Když už jsme odcházeli, tak se to všechno zlomilo…

Zrovna jsme s Annou šly okolo toho modrookého blonďáka a on mě plácl přes zadek. V tu chvíli, jsem se otočila a takovou mu jí vlepila, až se mu otočila hlava na levou stranu. Hned, co jsem takto učinila, tak jsem na něj začala řvát: „Co si to dovolujete? Já jsem sem s Annou nepřišla pro to, aby mě někdo plácal přes zadek. Už dávno jsem mohla být v práci, ale, že já se nechala Annou ukecat…” Poté, jsem Annu vzala za ruku a odvedla zpět do auta…

Tohle ale nebylo poslední setkání s herci. Zdaleka ne… Láska mého života je na blízkou…

Napsala: janickaa_22

Nový příběh je tady a doufám že se vám bude líbit a jestli ano tak dejte hvězdičky i mojí kamarádce a dejte jí odběr.