Láska na druhou

3. Vášeň, očekávání a naděje

„TadadáTadadááá" uslyšela jsem otravný zvuk svého budíku. Pravou rukou jsem ho nahmatala a hned poté vypla.

Po asi dalších pěti minutách přemýšlení, jsem se rozhodla, že už je na čase vstávat. Přehoupla jsem si své nohy přes kraj postele a položila chodidla na studenou podlahu. Pomalým krokem jsem došla do koupelny, kde jsem si udělala ranní hygienu a převlékla se do bílé halenky a světle modrých džín s pár dírami na ozdobu. Jako make-up jsem zvolila jen řasenku, linky a růžovou rtěnku.

Když jsem došla do kuchyně, tak jsem se rozhodla, že nám s Ann udělám palačinky. Připravila jsem všechny ingredience, ze kterých jsem udělala těsto. Poté jsem ho vylila na pánev a udělala palačinky.

Chvíli před tím, než jsem sundala tři poslední, jsem na každou zvlášť hodila kousek čokolády, která se pod vlivem tepla roztekla a udělala čokoládový flek. Když už jsem měla všechny palačinky hotové, tak jsem za sebou uslyšela dupot.

Otočila jsme se za hlukem a viděla malou Annu s jejím plyšovým vlkem Dobbym. „Ahoj mamííí!" Zapišťela, objala mě a dala mi pusu na obě tváře. „Udělala jsem palačinky. Dáš si?" „Jooo!" Tohle dělá vždycky, když udělám "Výbornou pochoutku" jak ona moc ráda říká palačinkám. Pravda je, že ona dává přednost palačinkám s čokoládou a já zase těm s ovocem.

Celou dobu jsme v tichosti jedli do chvíle, kdy jsem jí musela něco říct...

„Víš Ann...Ehm...Co kdyby, tě dnes přišla pohlídat babička?" Bylo zjevné, že jsem velice nervózní, ale to co řekla Anna, mě velice šokovalo...

„Jo! Takže jdeš na to rande s Chrisem?" Řekla z vesela a já nevěděla, co jí na to odpovědět. Ani jsem jí nic odpovídat nemusela, jelikož už jsme museli do práce a do školy...

•••

„Ahoj Evi" řekl Chris hned, co mě uviděl. „Ahoj Chrisi... Ehm... Víš... Platí ještě to pozváni na večeři?" Otázala jsem se a velice nervózně se kousla do spodního rtu.

„Jasně! Co dnes večer? Ale budu chápat, když nebudeš moct. Ale byl bych moc..." začal blekotat páté přes deváté a tak, jsem se ho rozhodla utišit tím, že jsem řekla: „Dnes večer mužů..." „Dobře. Vyzvednu tě v... sedm?" Na to jsem jen kývla a on se už chystal k odchodu.

V tom se ale otočil. „Ehm... Já vlastně nevím kde bydlíš." Pravil a poškrabal se na zátylku. Poté jsem mu nadiktovala svou adresu a oba jsme šli pracovat...

•••

Před chvíli jsem upravovala Jeremyho a moc jsme se nasmáli. Musím říct, že je velice zábavný. Teď má přijít na řadu Robert.

„Ahoj, já jsem Robert." A hele, už přišel. „Eva. Tady se prosím posaď." Řekla jsem a ukázala mu na židli před zrcadlem. Abych pravdu řekla, tak jsem se asi ve všech Marvel hercích spletla. Možná to nejsou takový snobové...

•••

Po zaparkování jsem vylezla z auta a rozešla se k domu. „Ahoj mami" pozdravila jsem mojí mamku, která jako každý den vyzvedávala Annu ze školy. „Ahoj zlatíčko. Tak co? Těšíš se na večeři?" Zeptala se mě a přitom zvedla šibalsky obočí. „Ale mami..." řekla jsem se smíchem po tom, co se mamka začala smát. S mojí mamkou jsme vždy mluvili o všem. To ona jako první věděla, když mě kluk pozval na rande a podobné věci. Vlastně s mamkou jsme takové dcero-matko-kamarádky.

„Ale neříkej, že tě nepřitahuje. Však s ním jdeš na rande..." vytrhl mě z přemýšlení hlas mé maminky. „Samozřejmě, že mě přitahuje. Je moc milý..." opáčila jsem jí „Jen milý?" Zeptala se mne a já jsme ji jako odpověď jen zamručela něco, co mělo znamenat souhlas...