Rok draka

Kapitola 10.

Obloha na západě už začínala růžovět a do skalního městečka se kradl večer. Válečníci a léčitelé se shromáždili na písčitém plácku a jejich blízcí se s nimi loučili. I Denim zavítala mezi ně. Celý den se snažila přemluvit svou matku, aby ji vzala s sebou. Neúspěšně. Sabi jen dál vrtěla hlavou a mlčela. S prvním večerním vánkem už Denim bylo jasné, že tudy cesta nevede.

Šedá dračice seděla u skalní stěny a tiše vyčkávala, až se válečníci připraví k odletu. Bylo jí jasné, že už propásla svou šanci a nechtěla se dál mučit pohledem na Kiburiho, kterému čišelo z očí odhodlání. Odhodlání se bít... nejen s lidmi. Přesto nechtěla plácek opustit před jejich odletem. Hodlala z povzdálí dohlížet na Pampelišku, dokud nezmizeli z dohledu.

Vedle Denim zakřupal písek, jak do něj přistála Castie. Ta se o jejím úmyslu jít do boje s válečníky dozvěděla až toho rána. Sama měla za sebou několik neúspěšných pokusů přemluvit Sabi, aby vzala Denim s sebou. Modrozelená dračice si sedla do písku a rozhlédla se kolem. "Je mi to líto, Denim," hlesla. Modrá dračice přikývla. "Co se dá dělat. Můžeme jen doufat, že Kiburimu jeho plány nevyjdou. Nebo že bojovníci získají Horskou kolonii zpět."

"Už ses rozloučila s Pampeliškou?"

Denim se ohlédla po žluté kamarádce, která chodila v kruzích mezi válečníky a zřejmě nad něčím usilovně přemýšlela. "Ještě ne."

"Tak na co čekáš?" Castie strčila do Denim křídlem. "Běž, než ti uletí. Řekni jí, ať dává pozor."

Šedomodrá se zvedla ze svého místa a vyrazila směrem ke kamarádce. Doufala, že ji zastihne, než se otočí a vyrazí na druhou stranu plácku. Zlatavá dračice si jí však všimla a zastavila se uprostřed svého pochodu. "Ahoj, Denim," hlesla.

"Přišla jsem se rozloučit," zamumlala šedá. Pampeliška se usmála a dotkla se ocáskem Deniminy přední nohy. "Musím získat zpátky svůj domov."

"Věřím, že to dokážete. Ale chtěla jsem ti říct... Dávej si pozor."

Pampeliška zmateně naklonila hlavu. "Pozor na co?"

"Na Kiburiho. Mám strach, že plánuje něco většího. Že když mu to nevyšlo posledně, zkusí využít chaosu během boje, aby to tentokrát dotáhl do konce."

Žlutá se ušklíbla. "To se mu nepovede, Denim. Podruhé už mě nedostane." Denim se usmála. Nepochybovala o Pampeliščiných schopnostech. Ale neměla ani dost odvahy pochybovat o těch Kiburiho. "Hlavně buď opatrná," hlesla nakonec.

Kolem zněl rozruch loučících se draků, ale Denim přišlo, jako by náhle všechno úplně ztichlo. Pampelišce se zablýsklo v očích a tiše objala svou šedomodrou kamarádku křídlem. Čumákem se dotkla jejího krku a povzdechla si. Denim ucítila, jak se jejich ocásky pomalu propletly.

Chvíle mlčení mezi nimi se táhla stále déle a déle. Denim nechtěla, aby vůbec kdy skončila. Ale věděla, že čas se krátí.

"Pampeliško," hlesla a přerušila chvíli hřejivého ticha, které mezi nimi viselo. "Jsem ráda, že jsem tě poznala." Pampeliška se zasmála a odklonila svoji hlavu od Denimina krku. "Taky jsem ráda, že jsme se poznaly." Pak se nejistě rozhlédla kolem. "Už musím jít. Za chvilku vylétáme." Denim smutně přikývla. "Buď opartná," připomněla ještě jednou a vyrazila zpátky za Castie. Ta stála na stejném místě, kde ji Denim nechala a usmívala se. "Ráda tě vidím zase dobře naladěnou," zašvitořila. "Culíš se jako měsíček na hnoji."

"No jasně!" Denim ji z legrace švihla ocasem do nohy. "O tom mi povíš víc až se zase někdy uvidíme s Bostonem." Castie se zasmála. Náhle však ztichla a Denim se začala rozhlížet, co její náhlé mlčení přineslo. Svižným krokem se k nim blížila Sabi.