Pokrevní právo

Prologue

Do nového dne mě vzbudilo šimrání orosené trávy na mém obličeji. Sotva jsem nadzvedl víčka a oslnila mě síla slunečních paprsků. Slunce vycházelo. Pohled na obzor byl tak dechberoucí, že jsem si přál sledovat ho po zbytek života, ale nemohl jsem. Musel jsem odjet, co nejdříve. Zvedl jsem se z travnaté peřiny, na které jsem ještě před chvílí spal. Sebral jsem svoji brašnu a plášť, které ležely vedle mě. Přešel jsem ke svému vraníkovi - Orpheovi, kterého jsem odvázal od silného dubu, kde celou noc stál, a zamířil jsem s ním k jezeru. Svlékl jsem si košili a kalhoty a zul jsem si boty. Rozešel jsem se vstříc hladině. Nohy mi obklopovala čirá voda, jež mě příjemně osvěžovala a jež mi rozproudila krev žilách. Ponořil jsem do vody celým tělem, až jsem se zachvěl pod náporem chladu. Než jsem z jezera vyšel, stihl se Orpheus pořadně napít. Nebylo však času nazbyt, čekala nás dlouhá cesta, proto jsem si oblékl kalhoty a košili, kterou jsme překryl pláštěm. Nazul jsem si boty. Připevnil jsem brašnu k sedlu, které jsem dotáhl. Nasedl jsem na Orphea, dal si nohy do třmenů a pohladil ho po hřbetu.
    ,,Připraven, kamaráde?" Ani jsem se nenadál a už jsme nechávali magickou louku a krásné jezero za sebou.

Celý den jsme byli na cestě. Projeli jsme několik luk a hájů, lesů a vesnic. Začínalo se stmívat a my se blížili k Dernatskému lesu. Museli jsme se na druhou stranu dostat ještě před setměním, jinak nás nečeká nic dobrého. Pobídl jsem Orphea, aby zrychlil tempo. Doufal jsem, že budeme mít štěstí a nic nás na cestě nezdrží. Dnes jsem neměl náladu na to zabíjet příšery.

Proháněli jsme se lesem, stromy a keře kolem mě se měnili na tmavé šmouhy. Orphe si jízdu užíval, ale zároveň nebyl úplně ve své kůži a já se mu ani nedivím. Kdo by se cítil dobře v tomto lese?

          Byli jsme asi v půli lesa, pobízel jsem vraníka. Chtěl jsem být z tohoto zvláštního místa pryč. Tenhle les mi motal hlavu a já se na chvíli přestal soustředit na cestu. Byla to chyba, Orpheus se splašil. Taktak jsem se udržel, div jsem nevypadl ze sedla. Když jsem se koukl před sebe, zjistil jsem, že Orphe se nesplašil kvůli šustění listí, nebo nějakému zvířeti...