Pokrevní právo

Kingdom

,,Kde je princezne Nyrinn?" křičela královská Výsost z mého pokoje. Já zatím utíkala pryč s úsměvem na tváři. Stráže mě nestíhali a já uháněla strašnou dálku, dokonce už jsem byla u hradeb , kde jsem naskončila na koně, který tam stál. Pobídla jsem ho a podběhla bránu hradeb, která se za mnou zavřela. Já cválala přes město a neohlížela se, přes to že jsem věděla že mě následují stráže. Ujížděla jsem pryč s obrovským úsměvem na tváři...

,,Nyrinn!?" Vyrušil mě ze sladkých představ matčin hlas. Otočila jsem se na ni a všimla si obrovské vrásky na jejím čele, která značila její naštvání.

,,Promiňte matko, o čem jste hovořila?" Zeptala jsem se, snažíc se nezhoršit její již špatnou náladu. Upravila jsem si sukni a upřela pohled do matčiných smaragdových očí.

,,Právě jsem přemýšlela, že bys mohla navštívit moji matku. Určitě by tvou návštěvu mile ráda uvítala."

,,Ale ovšem matko, byla bych potěšena." Bezmyšlenkovitě jsem přijala její nabídku, radující se nad tím, že se konečně dostane ze zámku.

,,Nechám pro tebe připravit kočár, zítra časně z rána pojedeš. Teď už jdi spát, musíš být připravena na cestu." Oznámila mi matka s přísným výrazem panujícím na její tváři.

Při svém odchodu jsem se naposledy podívala na její Výsost - moji matku, měla
prázdnou tvář oproštěnou od jakékoliv emoce kromě hněvu, nešel v ní vidět ani náznak radosti, či lásky, kterou by v sobě, někde hluboko, mohla chovat. Vždycky byla taková. Nepamatuji si, že by se někdy usmála.

___________________________________________

Jakmile jsem vstoupila do komnaty, obklopila mě vůně vonných olejů a vodní pára. Erika - moje služebná už mi nachystala koupel. Pomohla mi sundat mé šaty a rozplést vlasy. Poté odešla. A já se za doprovodu úplného ticha odebrala na koupelny a ponořila se do své horké koupele.

Poprvé za dnešní den jsem byla sama, opravdu sama. Nepohlcena shonem kamsi spěchajících lidí. Zůstala jsem sama jen se svými myšlenkami. Zatím co voda uvolňovala té svaly, přemýšlela jsem. Přemýšlela jsem nad otcem a nad tím co mi vyprávěl, předtím než nadobro opustil tento svět. Jako malé mi povídal příběhy o princeznách. Dříve princezny nebyly pouhými květinami, ozdobami království. Byly to bojovnice, které chránily své země a jejich občany. Mámily lidi svým vzhledem a krásou, která odprošťovala od faktu, že byly vražedkyně, které se nebály prolít svou krev i tu cizí. Princezny byli mnohem nebezpečnější než princové i díky jejich tajemnosti, díky tomu jak se schovávaly za krásnými róbami a perlovými náhrdelníky. Od princezny nikdo nečekal, že mu podřízne hrdlo, když chvíli nebude dávat pozornost. Z toho důvodu byli ideální přesně na tyto úkoly.

Matka, s tím že by princezna bojovala, naprosto nesouhlasí. Dle jejího slova je to neslušné a pro ženu mého postavení naprosto nemístné. Také říká, že je to znesvěcování křehkého pohlaví. Podle ní mám být žena, která se má trochu usmívat, ale ne moc. Mám být žena, která si vezme urozeného muže a bude ho poslouchat, jako pes poslouchá svého pána, která mu bude stát po boku, ale bude u toho diplomaticky mlčet. Mám si nechat kupovat krásné šaty a šperky, chodit na plesy, bály a oslavy. Mám poskytovat svému muži potěšení, přivést mu potomky na svět a vychovat je. Na konci tohoto monotónního života zemřít a být pohřbena s manželem. Já takhle nechci žít. Nechci žít jako má matka.

Než mě mé myšlenky opustily, byla už voda studená. Vylezla jsem z koupele a Erika, která se před chvílí vrátila do mých komnat, mi pomohla obléct mou nočni róbu. Pročesala mi mé mokré vlasy a poté jsem se odebrala do postele, kde si vtíravé myšlenky zase našly cestu zpět do mé mysli. Dlouhou dobu jsem přemýšlela o zítřku, mé cestě a příležitosti, která se mi tím naskýtá. Tu noc už jsem oči nezavřela.