Pied piper

2

Většinu cesty jsem prospal. Mé tělo přeci potřebuje čerpat z něčeho energii pro krásu. Zbytek jsem se o spánek alespoň pokoušel nebo se díval na anime. Když už jsem nevěděl co, tak jsem zamířil do bulváru. Dosti mě vytočilo, že píšou o mých klesajících statistikách. Poprosil jsem řidiče, aby zastavil a šel se vydupat na trávník. Když jsem se ujistil, že v blízkosti není ani noha, vytáhl jsem z kapsy krabičku cigaret a zapálil si. Asi pošlu nějaké peníze nebohým postiženým dětem, aby se na mě dívali přes jiné světlo.

V autě na mě čekal pan Kim, který mi vynadal, že tato aktivita značně škodí mému zdraví. A opravdu, zdůrazňuji opravdu, si nepřeje, aby se mnou ve třiceti nešvihla rakovina. Poté zavtipkoval, že by se nechtěl starat o mé peníze. Což mi nepřišlo vůbec vtipné.

Jeli jsme dlouho. Když jsme zastavili u hotelu, tak jsem skákal radostí a na druhou stranu jsem se chtěl zahrabat někam hluboko do země. Cesta byla tak únavná! A to je co říct, když jsem vlastně polovinu prospal a nic náročného nedělal. Stále jsem však držel svůj dokonalý vzhled. Nasadil jsem si kapuci a roušku, protože jsem nechtěl být obětí paparazzi a ječících fanoušků. S rovnými zády a perfektním výstupem došel až k recepci. Tam jsem se nezdržel moc dlouho. Poslali mě do třetího patra s klíčky. Kufry mi tam již donesl jeden z ochranky.

Pana Kima jsem poprosil o rezervaci restaurace poblíž. Viděl jsem ji cestou a chtěl jsem se tam setkat s naší malou hvězdou. Muž mě setřel pohledem, ale šel udělat, to co jsem po něm chtěl.

Dalšího dne jsem tam vyrazil v celé své kráse. Jel jsem taxíkem, abych nebyl moc nápadný. Taxikáři jsem zaplatil a zamířil dovnitř. Personál mě úctyhodně přivítal. Byla to mladá dívka a chlapec. Okolo pasu měli oba dva omotanou zástěru. Také se mi uklonili a dívka při tom značně zrudla. Musí být má fanynka. Já o ně však nezavadil ani pohledem a pokračoval ke stolu, kde na mě čekal JK. Slyšel jsem ještě mladého číšníka, jak napomenul dívku a zcela jistě ji zpražil svým pohledem. Jak si dovoluje se na mě dívat takovýma očima! Nehorázné! Sám pro sebe jsem se uchechtl. Asi to bude její přítel.

Jungkook seděl u stolu. Snažil se být v klidu, ale je mi jasné, že by skákal dva metry do vzduchu. Měl učesaný rádoby účes a nervózně si kousal ret. Jeho jeany byly poněkud ošoupané. Musel je zcela jistě vydatně používat. Přes ramena si přehodil kostkovanou košili, pod ní měl černé tílko. Jeho outfit jsem zhodnotil a musel jsem uznat, že... ušel. Pokud bychom spolu měli zpívat, tak v tomto on být nemůže.

Ladně jsem svým tělem sklouzl po židli a nohu přehodil přes tu druhou. Sundal si roušku a sluneční brýle odložil na stůl. Poté vzal jídelní lístek, který ležel na stole. Proletěl jsem jej očima.

„Co si dáš?“ zeptal jsem se chlapce na proti. On se snažil nejspíše dostat do reality. „Cože?“ vyjekl. Jak roztomilé. „Ptal jsem se, co si dáš na jídlo,“ zopakoval jsem. On stále naprosto zmatený zakýval hlavou. „Nemůžu si od vás nechat koupit jídlo,“ odmítl mě. Já se však zasmál. „Ale jasně, že můžeš. Zvu tě.“ Chlapec se znova snažil něco namítnout, ale já ještě dodal: „Pokud bys to nepříjmul, tak bych se mohl urazit. Co si teda dáš?“

On tedy vzal snad poprvé lístek. A také si jej prohlédl. Trvalo to nějakou dobu a pak jsme se shodli, že si dáme oba dva ramen. Mladá slečna nám jej přinesla a já si trochu labužnicky nabral hulkami. Výborné! Ah! Možná jsem na chvíli vypadl z mého dokonalého obrazu. Chlapec naproti mě se dal taky do jídla.

„Viděl jsem tvoje písničky,“ oznámil jsem mu a zadíval se na něj. On opatrně zvedl hlavu. „O- Opravdu? A jak se vám líbilo?“ optal se. Já se na chvíli zamyslel. „Ten videoklip byl hrozný. Tvému kameramanovi se třese ruka. Tvé taneční kreace rovněž. Dupeš tam jako slon. U druhé sloky bych trochu ubral na intenzitě. A u referendu bych jel zase rychleji a intenzivněji. To hučení v pozadí je otravné a koupil bych si lepší mikrofon. Jo, jinak se mi to celkem líbilo,“ zakýval jsem na konec hlavou. On vypadal teď naprosto zděšeně. Já provokativně vycenil zuby.

„Teď k tomu, proč tady vlastně jsme. Co myslíš?“ Odložil jsem hůlky, protože jsem měl již dojedeno. On strčil rovněž do úst poslední sousto. „Nevím, pane,“ málem jsem nad oslovení pane vyletěl z kůže. Zas tak starý přece ještě nejsem.

„Pro tebe jsem Jimin. Žádný pán,“ vydal jsem ze sebe suše. „Takže mi tykej a dělej, že jsme ti nejlepší přátelé,“ dodal jsem.

Pak jsem se znova vrátil k předchozímu: „Chci s tebou nazpívat písničku,“ šibalský jsem se usmál a položil něžně svou ruku na tu jeho.

__

Jaký je zatím váš první dojem na tuhle knížku?

__

Ahoj, mám tady ještě další vsuvku. Pokud jsi tuhle knížku četl již dříve, tak teď nastanou změny, jelikož mám pouze tyhle dvě originální kapitoly a od teď je budu muset napsat znovu.