Hlavně nepanikař!

1. část

Ahoj já jsem Anna. Je mi 15 let a chodím do 9. třídy. Už se připravujeme na přijímačky, které budou určitě těžší než všechny ty pololetky co jsme kdy měli. Chci jít na aranžérskou střední školu. No ale to už v tu chvíli co jsem si psala s chlápkem na omegle přišla paní učitelka Dreyerova. 'Tak děti nejdříve se pozdravíme, a pak si budeme povídat o virech.'

Celá třída zakroutila očima ale bylo dobré, že si aspoň budeme povídat. Když jsem se rozhlížela po třídě jestli je tady Sam... Vlastně proč mě zajímá, když mě ztrapnil před celou školou. Řekla jsem mu že se mi líbí, a on to pak řekl po celém 2. stupni. Už i ty šesťáci se mi smějou. Ale byla tady Hanna, ta mě vždy rozveselí a nikdy mi ještě nelhala ani jsme se nepohádali.

'Takže Anno, víš něco o virech?' Zeptala se paní Dreyerova. 'Virus je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na pomezí mezi živím a neživím. A také patří mezi nebuněčné organismy.' 'Ano přesně tak Anno, můžeš si sednout.' Připadala jsem si jako šprt ale přitom jen koukám na zombie seriály a filmy tam to opakují stále dokola. Momentálně se koukám s Hannou na *All of us are dead*. V tu chvíli přišel Sam, jak jinak než pozdě. Radši jsem na něj ani nekoukala, cítila jsem se trapně.

Když hodina skončila, Sam si to štrádoval k naší lavici, ale já jsem utekla na záchody a zamkla se na jednom z šesti záchodů. Hanna nejspíše za mnou běžela. 'Anno hele neboj se ho už. Chápu jak je to pro tebe těžké, ale nemůžeš se před ním schovávat. Prostě ho jen ignoruj.' zamyslela jsem se a řekla 'Asi máš pravdu.' Utřela jsem si slzy a šla jsem do třídy. Sam na mě něco mluvil, ale já ho nevnímala.

Po konci školy jsem šla domů. Moje mamka jako vždy je až do večera v práci, a tak jsem ani nemusela psát lísteček že jdu s Hannou ven.

Šly jsme do Starbucks, koupit Latte ale teď tam byl kluk, který se líbí Hanně a myslím si že je to vzájemné. A tak jsem mezi tím, co si oni povídali proklouzla ven, abych je nerušila. Ale Hanna si mě nejspíše všimla, a tak běžela za mnou i s těmi Lattéčkami. Šly jsme do parku pod naší vrbu. Vždy když tak přijdeme je tam sluníčko, proto je naše. Vtu chvíli jsem si všimla, jak se Sam pere s nějakým klukem v altánku. PO-ČKAT to je....

POKRAČOVÁNÍ 13.2.2022

TAK CO JAK SE VÁM ZATÍM LÍBÍ HLAVNÍ POSTAVA? :D A KDO SI MYSLÍTE ŽE TO BUDE?