𝕭𝖗𝖆𝖙𝖎𝖘𝖑𝖆𝖛𝖆. |Stein27|

•𝙤𝙣𝙚•

Je to tady. Čas odjezdu. Ráno jsem vstala v celku brzo. Vstala jsem z postele a mířila si to do koupelny, dala jsem si rychlou sprchu a dodělala zbytek hygieny. Společně s kartáčkem jsem si to mířila do pokoje. Kartáček jsem dala do kosmetické taštičky a taštičku dala do kufru.

Neměla jsem v plánu se nějak malovat nebo nejak experimentovat s oblečením, proto jsem zvolila bílé topové tilko a černé tepláky. Své dlouhé černé vlasy jsem nechala rozpuštěné aby se mohli usušit. Poté jsem si vzala kabelku sluneční brýle dva kufry a vydala se dolu.

,,Nechceš si to ještě rozmyslet?" Stálá na chodbě máma. ,,Ne, sama jsem tě několikrát denně prosila ať toho necháš, že tím ubližuješ nejen mě ale i sobě. Ty jsi ale neposlouchala. Vždy si ve mě viděla chodící problém, ale nikdy tě nenapadlo že tím problémem může být to co ty děláš." Složila jsem si ruce na prsou.

,,Babička není dobrý člověk, zůstaň tu semnou, změním se. Slibuju." Dala mi ruku na rameno. ,,Zrovna ty mi máš co říkat o tom kdo je a kdo není dobrý člověk. Ne promiň ale potřebuju odjet navíc kolikrát jsem tuhle větu už slyšela. Dost dlouho na to abych si uvědomila co je pro mě nejlepší. Zavolám ti až dorazím. Sbohem mami." Vzala jsem kufry a mířila si to k autu.

Otevřela jsem kufr. A tam dala kufry. Naposledy jsem se podívala na ten onen barák díky kterému jsem na tom tak jak jsem. Bez jediného váhání jsem si sedla do auta, a rozjela se směr Bratislava. Za lepším životem.

Cesta trvala celkem šest hodin když nepočítám přestávky na benzínce kde jsem si zapálila a mé slabé záchvaty díky kterým jsem musela zastavit. Teď jsem tu. Stojím před babičky ne nějak specifickým barákem. Vylezla jsem z auta vytáhla si všechny věci a mířila si to ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla. Přece jenom babičku jsem naposledy viděla před osmi lety. Co když si to rozmyslela a já se budu muset vrátit. Co když máma měla pravdu. Všechny zlé myšlenky jsem hodila za hlavu a zaťukala na červené dveře.

,, Zlatíčko, tak strašně ráda tě vidím" otevřela dveře drobnounká stařenka. ,, Už je to let co" pousmála jsem se na ni. Hned co mě pustila dovnitř me zahrnula do objetí. ,,Tak strašně krásná žena s tebe vyrostla" hladila mě po vlasech. A já se na ni vřele usmívala. ,,Byt nahoře je připravený, vybal si, odpočiň si. Udělej si všechno potřebné a pak přijd zamnou dolu." Pobízela mě. A já šla po schodech nahoru. ,,Jo a drahoušku" stála u schodů a já se zastavila. ,, Vítej doma" usmála se na mě. ,, Děkuju" tichounce jsem se vydala do svého nového bytu.

zdravim, rovnou jsem pridavam
novou cast. Budu se pokouset vydavat pravidelne. Abych pravdu rekla s prvni casti nejsem extra spokojena, takze se predem omlouvam jestli neco nedava hlavu a patu, do konce tohoto pribehu to stejne jeste stokrat zmenim. A jeste se chci omluvit za vsechny spisovne i nespisovne chyby, moc to neovladam. Mejte se krasne a co nejdrive u nove kapitoly.
 

xx d.