BOJOVNICE

2.

Ella:

Poslední den, byl jako jeden velký sen. Desáté umístění ve světovém poháru, bylo něco, v co jsem nikdy nedoufala. Dost bylo ale vzpomínek na poslední závod. Teď zpátky do reality, startuji i ve vytrvalostním závodu. Vytrvalostní závod je můj nejoblíbenější, uvidíme, co předvedu zde. Šíleně fouká, zima jako na Sibiři. Stojím v startovní bráně, s číslem 77 a čekám na pípnutí. Je to tady, vyrážím do prvního kola. Po pár metrech cítím, jak se mi jede šíleně, vůbec to při sjezdu nejede, díky tomu ztrácím ze začátku hodně metrů. Zatnu zuby a jedu co nejlépe umím. Je zde první střelba, zpomalím tempo, vydýchávám se a ulehám na stav číslo 17, kontroluji vítr a začínám střelbu. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý a pátý. Páni, všechno sestřeleno, rychle se zvedám, házím malorážku na záda a vydávám se do dalšího kola. „Pojď Ello!! Střelba perfektní" křičí na mě servisák u trati. Funím do šíleného kopce a než se naději, je tu opět střelnice, poslední nádech a spustím palbu, u poslední rány zaváhám, a nakonec rána spadne. Uf, pomyslím si a pokračuji do dalšího kola. Jede se mi čím dál tím hůř ale bojuji dál. Po nekonečných kilometrech je tady stojka, celá se klepu, snažím se to hodit za hlavu a spouštím střelbu, jednaaaa, druháá až pátá. JO! Zvládla jsem to, to mě nabije a jedu dál. „Ello, pojeď, je to zatím bomba" Křičí u tratě Bimbo. Zrychluji, pořádně se odrážím a než se naději, je tu poslední střelba. Hlava začíná pracovat, vše házím za hlavu, stojím na stavu číslo 5. Nádech, výdech Ello, první terč dobrý, další rány také ale poslední zůstane černý. Jak by řekla Makula, poslední ránu nedá jen blbec.  Jedna chyba ve vytrvalostním závodě, by mohl být dobrý výsledek. Vjíždím do posledního kola, „Ello, jsi na pátém místě, to dáš, máš na to!" Bože, to přeci nemůže být možné, povzbuzující slova mě nakopnou a snažím se ze sebe vydat úplně všechno. Poslední sjezd a už před sebou vidím rovinku, mocně se odrážím a protínám cílovou rovinku. Vyčerpaně padám do sněhu, mám pocit, že omdlím. „Ello!! Ty jsi pátá, ty jsi na rozšířeném pódiu" křičí mi do ucha Lucka. Nemohu tomu uvěřit, tohle je sen. Stále v šoku se zvedám a vidím náš tým, který ke mně běží. „Elloooo!" překřikují se jeden přes druhého. Všichni mi gratulují a hromadně se objímáme. Jako ve snu dorazím do buňky, kde se převleču a už utíkám na předávající ceremoniál. "Gratuluji" povídá vedle mě Doro Wierer. Stále jako ve snu stojím vedle stupňů vítězů a rozdávám úsměvy na všechny strany. S kytkou mávám hrdě nad hlavou a než se naději, jsem zpátky u týmu. "Ello, jsi skvělá a já ti z celého srdce gratuluji" povídá Ondra Rybář. Vždycky ve mě věřil a byl mou velkou podporou... "Jsi bojovnice, jak v životě, tak na běžkách, jen tak dál." dodává po chvíli. To mi vžene slzy do očí.. "To by chtělo, aby se Ella pořádně proletěla vzduchem, co říkáš Makulo?" povídá Bimbo. Než se naději, už jsem ve vzduchu. Celou dobu cítím, jak Petr Slavík vše dokumentuje, budu mít vzpomínky na celý život. Odchytává si mě reportér ČT, "U mikrofonu jsme zde s českou závodnicí Ellou, která si v dnešním závodě zajela zatím nejlepší výsledek v SP, tak Ello, jak se vám dnes jelo?" "Musím říct, že od prvních chvil pocitově strašně, vůbec jsem nedoufala v dobré umístnění." "No Ello, myslím, že přes vaše strašné pocity, závod dopadl úžasně a my vám moc gratulujeme, jste naše česká bojovnice." "Děkuji vám všem a moc zdravím biatlonové příznivce domů do ČR."Cestou zpět do někoho narážím, cítím jak letím k zemi, když mě těsně před pádem, zachytí dvě ruce. "Jsi v pořádku?" ptá se mužský hlas v angličtině. Podívám se, kdo mě zachránil před pádem a je to Martin Fourcade, já snad omdlím, běží mi hlavou. Největší hvězda, můj idol a úžasný sportovec stojí přímo tady a drží mě. "A—no, jsem, omlouvám se, že jsem do vás vrazila." Ello, nekoktej, napomene mě vnitřní hlásek v mé hlavě. "Vůbec se neomlouvej, ty jsi Ella, že? Gratuluji k dnešnímu výsledku, byla jsi fantastická, rvala jsi se jako bojovnice." mile se na mě Martin usměje. "Hlavně mi nevykej, jsem Martin" já Ella, dodávám hned. "Musím letět ale myslím, že se určitě ještě uvidíme." mile se usmívá a už letí pryč. PANE BOŽE, já potkala Fourcada, můj mozek je v tuto chvíli na růžovém mráčku, ze kterého nechce spadnout.

O dvě hodiny později:

"Konečně klid, Ello, já jsem úplně mrtvá" povídá Lucka, která se bezmocně svalila na postel. "Ani mi nemluv, mám pocit, že prospím měsíc." Společně se zasmějeme, v tom mi Petr posílá fotky ze dneška.Nedá mi to a musím dát jednu na Instagram, dlouho přemýšlím, co k fotce napsat... "Dnešní závod byl jako sen, ze kterého se nechci probudit. Děkuji za milé zprávy, moc si toho vážím. Nesmírně si vážím toho, že mohu být součástí týmu a že jsem dostala od života šanci. V tu chvíli si vždy vzpomenu na slova mých rodičů: "Kdo bojuje, vyhrává." Já zabojovala o život, teď nastává boj o hezké výsledky." Příspěvek přidávám, ulehám do postele a chystám se do říše snů.Na malou chvíli po horké koupeli, ještě otevírám Instagram, kde si pročítám pár hezkých zpráv. V tom dostanu upozornění, "Martin Fourcade vás začal sledovat."

To snad nemůže být ani pravda, dnešní den byl velká jízda.

Ahoj!! Zdravím některé čtenáře, které si můj příběh našel a doufám, že někdo tady ještě zůstal :D. Omlouvám se, že je další část po takové době. Páni, utekl ten čas neskutečně rychle. Poslední měsíce jsem strávila cestováním po celém světě a byla to neskutečná jízda. Nějakou chvilku jsem zpět doma a rozhodla jsem se, že se pokusím příběh dopsat. Neslibuji nějaké zázraky, ale rozhodně slibuji pravidelné vydávání. Omlouvám se, pokud se v příběhu vyskytnou nějaké chyby a doufám, že vás příběh bude alespoň trochu bavit. Pokud mi zde někdo zanechá nějaký názor, budu moc ráda. Mějte se krásně!!!