Ale ale ale..

Ach ti Italové aneb proč je Aro tak zlomyslnej bastar

Muž s černými havraními vlasy postával na balkónu hotelu a hleděl do dálky.

Do dálky,  na potemnělé město a na dům na konci, kde bylo stále rozsvíceno.

Až na cikády ozývající se v dálce bylo ticho.

S jeho dobrým zrakem se muž díval do okna toho líbezně vypadajícího domu.

Tam majitelka seděla na své azurově modré sofě, nohy natažené přes opěradlo a na jejím klíně spočívala jakási staře vyhlížející kniha.

Brýle s kovovými obroučkami měla nasazené ledabyle na svém nose. A její oči se pohybovaly klidně po stránkách.

Sem tam se ale stalo, že se zavřeli jakoby nad něčím snad přemýšlela.

Z nenadání žena otočila svou hlavu a její oči se setkaly s očima šmírujícího muže.

Ve své mysli znenadání uslyšel,, tohle trvá už moc dlouho. Teď pořádám párty s přáteli, ale pak přijď. Nechám otevřenou zadní branku".

A pak bylo znovu ticho.

Upír byl udiven.

Teď je i telepatka? A žena opravdu nelhala.

Za chvíli začali balkonovými dveřmi do obýváku vcházet lidé. Nosili lahve vína a všelijaké krásně vypadající jídlo.

Arovi citlivé uši po dvou hodinách slyšely už jen smích dobře se bavících a lehce opilých Italů.

Jakmile ale odbyla čtvrtá hodina ranní šťastné tlachání začalo utichat a dům na konci městečka se pomalu, ale jistě vylidňoval.

Jen co Aro neslyšel žádný rozhovor, vydal se nočními ulicemi do domu na konci městečka.

Itálie je krásné místo kde se usadit. Říkal si cestou jak se prodíral nespočty davů lidí hledajících noční potěšení Itálie.

,,Zároveň je to, ale moje země Isabello. A pokud jsi chtěla zůstat naživu neměla jsi se sem nikdy stěhovat" zlomyslně se kousek od jejího domu ušklíbl Aro.

Noooo, takže další kapitolka na světě. Dejte mi vědět jak jste si ji užili a co si myslíte o tom konci. Aro je celkem zlomyslnej bastard co?