Depression l.s.

PROLOG

Napadla mě taková zvláštní povídka, na takové téma je povídek spousta, myslím tím, když jsou týraní Modestem, atd., ale já jsem chtěla ukázat vám, co by se podle mě stalo, kdyby jeden z Larry páru... no, spoilery. prostě čtěte dál a budu ráda, když v komentářích zanecháte názor.

Enjoy.xx

Hlasy, stále se mu ozývaly v hlavě a nutily ho to udělat. prudký vítr mu rozházel jeho kudrnaté vlasy a on se opřel o zábradlí mostu, přes který jen chvílemi přejelo nějaké auto. Nevadilo mu to, žádné z těch aut si nevšimlo, že tady stojí.

Hlasy stále ho pobízeli, aby překročil zábradlí a skončil to všechno.
Na chvíli rozsvítil obrazovku svého telefonu, nikdo ho zatím nehledá, z uzamykacího displeje se na něj usmívá jeho přítel, jediná osoba, která ho zde držela, ale ty hlasy ho pohltily natolik, že ani on mu nepomůže.

Překročil zábradlí mostu, stále se pevně držel, rozhodl se, opřel se o zábradlí, jednou rukou se zachytil pevně o příčku mostu a druhou rukou vytočil číslo svého přítele.
„Zlatíčko, copak?" ozval se z telefonu líbezný hlas.
„To ti nemůžu jen tak zavolat?" usmál se přes slzy, které mu stékaly po tvářích.
„Ty brečíš?" ozval se druhý starostlivě.
„Přijeď ke mně domů, prosím." Pohlédl na řeku, která tekla pod ním.
„Dobře, už se na tebe těším," ozval se brunet na druhé straně.
„Dobře, a Lou?" Prudký vítr se udeřil do jeho vlasů a on se zakymácel.
„Ano, zlato?" Stále se usmíval, to měl na něm kudrnáč nejraději.
„Miluji tě," zašeptal do telefonu, dobře si uvědomil, že to říká naposledy.
„Já tebe," poslal mu do telefonu pusu a hovor ukončil.
Telefon si vložil zpátky do kapsy, mohlo se po jeho smrti stát cokoliv.
Usmál se falešně přes slzy a zašeptal: „Odpusť mi to, Boo Bear."
Klid noci protnulo silné dopadnutí do proudu řeky, lidé, kteří procházeli kolem ní a nevšímali si okolí, se zastavili a snažili se přijít na to, co dopad způsobilo.