Skinny girl is pretty girl

1.

Carla, 15 let

Stála jsem před zrcadlem, vnímala každý záhyb na svém těle. Hnusila jsem se sama sobě, ale nemám silnou vůli. Nedokážu s tím nic dělat, protože sladké a smažené mám ráda. Nikdy jsem těmito jídly neopovrhovala a vždy si je s chutí dala.

"Carlo!" zavolala máma ze spodního patra v přízemí. "Broučku, pojď na snídani!" odtrhla jsem pohled od svého odrazu a ve tváři se mi objevil úsměv.

"Už běžím!" křikem jsem odpověděla, popadla batoh se základními věcmi - přezůvky, svačina, pití, pouzdro a nějaký notes - a už si to razila ke stolu. Mamka mi už servírovala volské oka se slaninou a toustem. Neváhala jsem a pustila se do jídla. Mezi žvýkáním jsem zamumlala cosi ve smyslu 'díky, mami'.

"Tak," řekla a se svou porcí se posadila ke stolu. "Jak se cítíš na svůj první den ve škole?"

Polkla jsem a chuť mě najednou přešla. Zaplavil mě pocit nejistoty."Nevím," odvětila jsem. "Bojím se. Co když si ze mě budou dělat srandu, protože nejsem pěkná." podívala jsem se z okna a viděla skupinu dětí, které zřejmě jdou do školy. Do školy nechodím, protože mě vozí mamka, někdy taťka. Ale ten je často v práci už brzy. Někdy se s ním ráno ani nevidím. Zamrzelo mne, že jsem nikdy žádnou partu neměla. Vždy jsem si připadala sama.

Než jsem se nadála, stála jsem před budovou školy. Byl to rozlehlý komplex se dvěma sektory, které spojovala dlouhá chodba, tuším, že se tam nachází bufet. Vešla jsem nesmělými kroky do vstupní haly. Bylo tam už plno dětí. Zahlédla jsem nástěnku, kde je rozvrženo umístění žáků a tříd. Bez váhání jsem se tam, dovolím si říct, přivalila.

Quinta A

Ještě než jsem se vydala hledat svou novou třídu, jsem tam zahlédla jméno Tyler Gray. Tyler byl jeden z těch známějších kluků ve městě. Na facebooku má na profilovce více než 700 liků. Nezamýšlela jsem se dál a šla na druhé patro školy, kde se měla nacházet třída.

Byla jsem nervózní. Měla jsem knedlík v krku a třásla jsem se. Co když se mi budou smát? Co mám dělat? Zahnala jsem tyto myšlenky do nejvzdálenějšího rohu mysli. Tady! Konečně. Když vešla do dveří, ihned se na mě upřelo několik očí. Rozpačitě jsem polkla a snažila se jich nevšímat. Posadila jsem se do prostřední řady, do první lavice. Jiná už totiž volná nebyla. Všichni tady někoho měli, nebo někoho znali. Akorát já byla sama.

Vytáhla jsem na stůl pouzdro a notes a začala do něj cosi čmárat, aby se neřeklo. V tu chvíli se ve třídě strhl poprask. Jedna hubená blondýnka, která seděla v zadní lavici se rozběhla ke dveřím. Všichni někoho zdravili a mávali mu a ptali se ho na něco a já nevím co dalšího. Bylo mi té osoby líto.
"Čest, Tylere," řekl jeden kluk a plácl si s ním. Počkat... TYLER?!