Rivalry [BTS oneshots]

Sleepover

Počet slov: 736
Zadání: Na druhé straně zrcadla
Podmínka: -
Poznámka autorky: Druhá povídka, kterou vám zde představím, patří mezi mé oblíbené. Snad se tedy zalíbí i vám.

~

Hoseokovi se přespávačka u jednoho z jeho nejlepších přátel zdála jako skvělý nápad. Seokjin měl narozeniny a všech sedm plánovalo přespat u něj a Taehyunga v bytě, bavit se a hlavně to pořádně oslavit.

Představoval si ledacos. Že budou pít, tančit, dokonce přemýšlel i nad polštářovou bitvou, ale to, co nakonec vyhrálo jako hlavní zábava večera, se mu vůbec nelíbilo.

Vyprávění strašidelných historek.

Potom, co snědli dort a popřáli oslavenci, si všech sedm sedlo na zem do kroužku v naprosté tmě. Jimin s Jinem zatáhli žaluzie a Tae pro „dodání efektu“ zapálil malou svíčku.

Jungkook vzal do ruky baterku a rozsvítil si jí pod obličejem, na kterém mu pohrával zlomyslný škleb. Byl už třetí, kdo vyprávěl historku.

„Takže, víte, že na druhé straně zrcadel se nachází jiné dimenze, ve kterých jsou různé nebezpečné potvory?“ začal Jungkook hrozivým hlasem. Chvíli bylo ticho a pak se rozezněl hlasitý smích. Všichni se podívali po Namjoonovi, který byl smějící se osobou.

„Vážně, Kooku? Ty znáš tolik strašidelných historek a vybereš si tohle?“

Kook se nejdřív zamračil a vyplázl na něj jazyk, pak Joonovi nadával, že mu kazí příběh a nakonec začal vyprávět. Hobi celou dobu poslouchal a na tváři měl ztuhlý výraz. Nenáviděl tyhle příběhy. V jedné části se na něj Jungkook hrozivě zadíval, až Hobi automaticky vystřelil k nejbližší osobě a nalepil se na Yoongiho. Ten jen smířeně vydechl a přivinul ho k sobě. Byl už zvyklý.

„… člověk by tedy neměl umisťovat zrcadlo před postel, protože by jedno ze stvoření mohlo zahlédnout ten odraz, vylézt z druhé strany a zabít ho,“ zakončil své vyprávění a zhasl baterku.

„Fakt dramatickej konec. Děkuju, Kooku, teď na sobě budu mít celou noc Hoseoka připlácnutýho," zabručel Yoongi. Jungkook, jakoby vycítil možnost k ještě většímu děsu, rozsvítil baterku.

„Vlastně to nemusí být ani zrcadlo. Stačí plocha, ve které vidíš odraz," pokrčil rameny a zadíval se na televizi, před kterou seděli v kruhu. Yoongi zavrčel. Ten parchant moc dobře ví, že s Hobim spíme na gauči a že uvidíme náš odraz v televizi.

„Myslím, že už to stačí. Nebo mě Hobi uškrtí," Yoongi ze sebe sundal Hoseoka, aby se zvedl a rozsvítil světlo. Ukončil tak jejich hlavní zábavu.

~

O pár hodin později Hoseok ležel na gauči, od hlavy až k patě zachumlaný v peřině a přitisknutý na Yoongim sledoval televizi. Nemohl usnout už asi hodinu a pořád se mu v hlavě opakovala ta Jungkookova historka. Historky předtím ho tolik neděsily, jelikož ani Jin, ani Jimin neuměli vyprávět horrory. To se o nejmladším bohužel říct nedalo.

„Hobi? Ty ještě nespíš?“ zeptal se chraplavě Yoongi a přimhouřenýma očima se díval na Hoseoka, který se klepal v klubíčku a bez přestání sledoval televizi.

„Hyung, jak to děláš, že nemáš strach?“ kuňkl Hoseok a poprvé za noc odlepil své oči od tmavé plochy. Yoongi se jenom pousmál, vytáhl si Hobiho blíž k sobě a objal ho, aby se mladší přestal třást.

„Prostě se zamysli. Je to jenom plocha, co odráží světlo a tvojí podobu. Na druhý straně nic není. Tak už se tím netrap, ano?“ Yoongi mu věnoval upřímný úsměv. Hobi mu ho překvapeně oplatil. Starší muž nikdy nebyl zrovna na uklidňování a úsměvy, takže to pro Hoseoka byla pocta.

„Nebudu,“ kuňkl Hobi v souhlas, ale jeho hlava si stále představovala ohavné stvoření, jak leze ven z televize a natahuje po něm své drápy. Gi si všimnul, že stále není v klidu.

„Ach jo. Tak fajn,“ Yoongi ze sebe sundal svojí deku, vzal jí a pořádně díky ní zakryl televizi. Pak se vrátil a vlezl si pod tu samou peřinu, pod jakou ležel Hobi. Objal Hoseoka kolem pasu a nechal ho, aby mu zabořil hlavu do hrudi.

„Tak, Hobi. Teď na tebe nic nemůže vidět přes tu deku. A navíc jsi schovanej za mnou. Tak se přitul a jdi spát, hm?“ Hobi byl překvapený, co pro něj jeho hyung udělal. A ano, opravdu se cítil líp.

„Děkuju moc, hyung,“ zahuhňal Hobi do jeho hrudi a zavřel oči. Yoongi se pousmál a také se pokusil o spánek.

Kdyby jen věděl, jak velkou pohromu odvrátil. Tvor za odrazem je totiž sledoval už od doby, co zhasli a vyprávěli historky. A proč nezaútočil? Nemohl. Ne, dokud byly v místnosti osoby, co se nebály. Když pak Yoongi usnul, už si brousil zuby, že po druhém mladíkovi skočí a vychutná si jeho strach, když zaboří tesáky hluboko do jeho masa. 

Díky Yoongimu se však Hoseok přestal bát. A prapodivné stvoření muselo o dům dál.