Rivalry [BTS oneshots]

Red String

Počet slov: 744
Zadání: Nový začátek
Podmínka: V textu se musí objevit slovní spojení ze zadání.
Poznámka autora: K této povídce asi ani nevím, co dodat. Nápad s rudým provázkem jste jistě již četli v mnoha různých variantách, snad vás tedy ta má neunudí a najdete v ní přeci jen něco, co vás zaujme.

~

Lehký vánek vál přes rozsáhlé zelené louky, tiše šuměl v korunách vysokých, starých stromů a zároveň čechral vlasy každému, kdo se mu postavil do cesty. Byl jen jemný, teplý a nikoho neotravoval.

Muže s krásnou tváří také neobtěžoval. Jen v polospánku ležel, i když ho vánek už začínal probouzet. Mladík otevřel oči, a když uslyšel jakési zavrnění, pomalu se posadil a rozhlédl se kolem sebe.

Uviděl krásného kocoura s dlouhou, sněhově bílou srstí a modrýma očima, které se mu dívaly hluboko do duše.

„Kim Seokjin," ozvalo se mladíkovi v hlavě, když kocour přiklusal až k němu a otřel se mu hlavou o ruku. Jin ho pohladil po hřbetě a čekal, jestli se mu v hlavě ten moudrý hlas ozve znovu. Když však dlouho nic neslyšel, musel se mladík odvážit promluvit sám.

„Kde to jsem?" otázku mířil ke kocourovi, jelikož neviděl nikoho jiného, koho by se mohl zeptat.

„Zemřel jsi," ozvala se strohá odpověď. Jin sebou trhl a rozhlédl se kolem sebe, i když si byl jistý, že moudrý hlas patří nádhernému kocourovi. Místo další osoby si však všiml něčeho, co ho zaujalo. Kolem jeho prsteníčku byl omotaný rudý provázek, který vedl neznámo kam.

Jin se znovu podíval na svého kočičího společníka, pohledem ho prosil, aby mu řekl víc. Až v tu chvíli mu došlo, co mu bylo sděleno. Zemřel.

Kocour jen tiše zavrněl, jako kdyby ho chtěl uklidnit.

„Netruchli nad něčím, co už nejde změnit. Truchlit nech ty, kteří tam dole zůstali. Tvůj život tam skončil, ale teď tě zde čeká nový začátek," hlas byl jemný a sladký jako med, Jin ihned poslouchal každé slovo.

„Provázek tě zavede k tvému největšímu přání, které jsi ve svém životě měl. Mohou to být věci, zvířata, lidé, specifický talent. Ale například bohatství je zde zbytečné. Neexistuje zde hlad, žízeň ani nemoci," kocour kolem něj obcházel a tiše vrněl, jako kdyby si hlídal svou kořist. Seokjin ho sledoval a horlivě přemýšlel nad tím vším. Co vůbec bylo jeho největším přáním?

„Vše se postupně dozvíš, jediné, co potřebuješ nyní vědět je, že provázek nesmíš přetrhnout. V tom případě by pro tebe tohle všechno zmizelo. Teď můžeš jít," kocour se mu naposledy otřel o ruku, než se Jin pomalu postavil. Pátral očima po okolí, poté se však pomalu vydal za provázkem. Přemýšlel nad každým slovem nádherného kocoura.

Kolem něj byl slyšet krásný zpěv ptáků a šeptání větru, který se kolem něj proháněl, jako kdyby si ho chtěl prohlédnout. Provázek se s každým jeho krokem zkracoval.

„Zemřel jsi..." zamumlal si Jin sám pro sebe a nad těmi slovy se zamyslel. Zemřel, ale nevěděl jak. Vzpomínal si jen na oslepující bílé světlo.

Vzpomínka ho zasáhla náhle, jako blesk z čistého nebe. Seděl v malé loďce uprostřed moře. Byl schoulený v dece a nikdy se nebál víc. Měl jen malou lucerničku, která byla jediným světlem v tmavé noci. Aby zahnal sžírající strach, začal tiše zpívat píseň. Po několika okamžicích uslyšel, že někdo zpívá s ním. Když se za hlasem otočil, odskočil tak, že se loďka málem převrátila. Z vody se na něj dívala nádherná dívka. Její milá tvář a krásný hlas donutily Jina zapomenout na strach. Naklonil se k ní, aby si ji lépe prohlédl, ona se zářivě usmála a položila mu dlaň na tvář. V tu chvíli ho siréna stáhla pod vodu a rychlými pohyby ho stáhla do hloubky. Jin se vzpíral, ale brzy se už nemohl nadechnout a do plic se mu dostala slaná voda.

Utopil se. Jin si skousl ret nad svou hloupostí a znovu se rozešel za provázkem. Už když se na malé loďce ocitl, věděl, že nedopadne dobře. Když se však díval kolem sebe, došlo mu, že skončil lépe, než si myslel. A jak řekl ten kocour, neměl by truchlit nad svou vlastní smrtí. Šel tedy odhodlaně dál.

Jeho provázek vedl do stříbrné mlhy, která spíše připomínala spirálu. Jin tedy usoudil, že se nejspíš nejedná o nic zlého a se zavřenýma očima vstoupil do rámu. Oči otevřel, až když uslyšel tekoucí vodu. Okolí vypadalo jako krásný kouzelný les, ale to Seokjina nezajímalo. Rychle šel za provázkem a jeho dech se zadrhl v hrdle, když spatřil jeho druhý konec.

„Hoseokie..." vydechl a spojil pohled s mužem, po jehož smrti se nechal naverbovat k posádce jednoho kupce. Na jeho sedmé plavbě je ale přepadli piráti a on byl jediný, který stihl utéct na záchranný člun.

„Jin-hyung..." Hoseok se rozzářil a musel hned staršího obejmout. Jin ho ihned objal nazpět a šťastně se usmál.

Najednou mu onen svět přišel ještě krásnější.