REDDER THAN BLOOD ✔

TILLY

Ten bastard.

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Dobře, měla jsem už trochu vypito, ale tohle se mi určitě nezdálo. Přímo přede mnou můj přítel strkal jazyk do pusy někomu, kdo jsem rozhodně nebyla já. Možná právě úplný opak; blond dlouhé vlasy, štíhlá, bez tetování, malé prsa.

Zamrzla jsem na místě, zatímco všechno okolo mě pořád běželo dál. Cítila jsem, jak se ve mně vzedmula vlna hněvu, ale zároveň se mi v hrudníku usadila tupá bolest, která se za chvíli ven prodrala skrz slzy a začala mi smáčet tváře.

Místo toho, abych se vrtnula k Terencovi a udělala mu před celým klubem pořádnou scénu, jsem se rychle otočila a vypálila ven. Na čerstvém vzduchu jsem začala šmátrat po kapsách a hledat krabičku cigaret, ale roztřesené prsty mě neposlouchaly.

„Do prdele,“ zanadávala jsem potichu a potáhla nosem. Rychle jsem se klidila stranou, aby si nikdo z těch lidí před klubem nevšiml, že brečím.

Když jsem se konečně dopracovala k tomu uchopit krabičku do ruky a vytáhnout ji z kapsy, stála jsem vedle temné úzké uličky, která vedla k zadnímu vchodu klubu. Nikdy jsem jí nevěnovala pozornost, stálo v ní jenom pár popelnic a sem tam proběhla nějaká krysa. Tentokrát se z ní, ale ozývaly zvuky, co upoutaly mou pozornost.

Dala jsem si cigaretu mezi rty a potom škrtla zapalovačem, ale vylétly z něj jenom jiskry. Všimla jsem si asi čtyř tmavých siluet. Nemusela jsem se dívat dlouho, abych pochopila, že se mezi sebou rvali.

To není moje věc. Odvrátila jsem pohled a rozhodla se do toho neplést, ať už to bylo cokoliv. Otočila jsem se uličce zády a znovu škrtla zapalovačem, ten se ale pořád nechytal. Zkoušela jsem to pořád dokola a při tom tiše nadávala. Byla jsem do toho tak zabraná, že mi naprosto uniklo znepokojivé ticho za mnou, dokud se zpoza mých zad neobjevila ruka.

„Oheň?“ zeptal se někdo a škrtl mi před obličejem zapalovačem.

Ohlédla jsem se přes rameno. Usmíval se na mě kluk s bílo—šedými hustými vlasy. Mou pozornost však upoutala krev na jeho zubech a ta, co mu vytékala z nosu. Taky měl na rameni ve švu roztržené tričko.

Naklonila jsem se trochu do strany, abych se podívala do uličky, kde už nikdo nebyl. Buď je rozdrtil na prach anebo zdrhli-pravděpodobně ta druhá možnost.

Byl na ně všechny sám? Proti dalším třem a při tom ho neubili k smrti?

Znovu jsem se mu podívala do očí a potom se na něj celá otočila, abych si zapálila cigaretu o nabízený oheň. Vyfoukla jsem kouř. „Dík,“ zamumlala jsem.

Sjela jsem ho pohledem. Když jsem se zaměřila na jeho bílé boty, uviděla jsem na nich pár kapek krve. Pod bradou se mi najednou objevila ruka. Stiskl mi čelist a zvedl mi hlavu, tak abych se mu znovu musela podívat do obličeje-do očí. Nevím, jestli to bylo tím temným zákoutím, ale nikdy jsem neviděla tak tmavý odstín-vypadaly dočista jako černočerná.

„Mám zmlátit někoho dalšího, když donutil takovou pěknou tvářičku plakat?“

Zamračila jsem se. Volnou rukou jsem ho pleskla po ruce.

„Nevím o tom, že bych ti dovolila na mě sahat.“

„A mohl bych to povolení dostat?“ ušklíbl se na mě.

Převrátila jsem očima a odvrátila se od něj. Měla jsem v plánu zahodit cigaretu a odejít i přes to, že jsem ještě nedokouřila, ale potom ke mně ten nápad přišel jako dar z pekel. Koutky úst se mi samovolně pohnuly nahoru. Znovu jsem se na něj otočila a on mi tentokrát věnoval poněkud znepokojivý pohled. Možná proto, že jsem vypadala jako blázen. Nemohla jsem být ale větší než on, když se v temné uličce pral s třemi dalšími protivníky.

„Když ti to povolení dám, uděláš, co ti řeknu?“