kinda shit idea ~larry~

Ozzy a Ben.

pořád 27 dní

,,V kolik že ti to jede? Na nádraží je to odsud dost velkej kus cesty..."

,,Až v půl sedmé," mávne rukou Harry. ,,Teď jsou čtyři."

Snaží se dělat jako že je v pohodě, ale představa že za dvě hodiny nasedne do vlaku a zamíří do Holmes Chapel ho nějak neláká.

Doma jej nečeká nic dobrého, ani nemá vymyšlené nějaké dobré výmluvy. Dá se z tohohle vůbec vymluvit?

,,Fajn, teď to bude znít hloupě," začne Harry a sám sobě se trochu zasměje, "ale...můžu pokračovat s tebou? Nechci se vracet zpátky."

Louis chvíli mlčí a stáhne rty do úzké čárky. Vrtí hlavou. ,,Není to dobrý nápad. Mě nic dobrého nečeká, ale... Asi by ses měl vrátit, Harry..."

,,Vždycky jsem chtěl zažít dobrodružství... něco z mé komfortní zóny-"

,,Ty to nechápeš, Harry," přeruší ho Louis. ,,Tohle není výlet do divočiny nebo, co já vím, nějaká plavba kolem světa za osmdesát dní." Odmlčí se a jen vrtí hlavou. ,,Tohle je sakra blbý nápad!"

,,Chtěl jsi, ať jedu s tebou!" namítne Harry.

,,Ale teď už nechci," povzdychne si, jako kdyby jej to kdovíjak otravovalo.

,,Ty to nechápeš," zopakuje zase a Harry má pocit, že už ho něčím přetáhne po hlavě. ,,Nemyslel to bůhvíjak vážně, spíš to byla taková...hra."

,,Tak hra, jo?" 

,,Možná jsem jen potřeboval chvíli být s někým, kdo mě nezná jako lokální trosku!" Zarazí se, když si všimne Harryho ztrápené tváře a znova si povzdychne. ,,Promiň, nechtěl jsem na tebe být hnusnej, já jen, že... vždyť já se sotva dokážu postarat o sebe-"

,,Nechci, aby ses o mě staral, dokážu se o sebe postarat sám," promluví Harry rozhodně. Pravdou je, že si tím tak jistý není.

Louis chvíli vypadá, že se chystá říct něco proti, ale nakonec to polkne. ,,Tak pojď, Stylesi."

...

,,Ehm...neříkal jsi, že chceš někam do tepla? V Evropě teď ani u moře třicet stupňů fakt nebude."

Louis se na Harryho jen zamračeně otočí a pokračuje ve stopování. Jejich cíl je Dover.

Další auto prosviští kolem, jako by jej nevidělo a on se s povzdychnutím znova otočí na Harryho, který stojí opodál krajince, kapuci na hlavě, ruce založené na hrudi. Fouká vítr a oni oba čím dál tím víc doufají, že je někdo konečně vezme.

,,Jo, říkal jsem to," přizná, "ale je lehčí se vetřít na trajekt do Evropy, než do letadla na Hawai."

Harry chápavě přikývne. ,,Promiň, vždyť já vím."

,,Měli bychom si vymyslet krycí jména a story o tom, kam míříme," konstatuje, "ideálně něco dojemnýho, až nás bude lidi líto."

,,Co třeba?"

Louis pokrčí rameny. Chvíli přemýšlí a pak se uchechtne. ,,Tak fajn, odteď jsi můj malý, patnáctiletý bráška."

On si povzdychne. ,,Už teď se mi to nelíbí."

,,Naši rodiče pracují...třeba právě ve Francii, dejme tomu jsou to velcí podnikatelé a... ta dojemná část je to, že jsme je už půl roku neviděli." Olízne si rty, chvilku zamyšleně zírá do dálky a pak zase pokračuje: ,,Nebyli s námi ani o Vánocích a teď se blíží tvé šestnácté narozeniny a je jasné, že nepřijedou."