HANDS UP | boyxboy

~▪︎¤1¤▪︎~

,,Počkej," přerušil Nigela, ,,teď si děláš prdel, že jo?" Nigel se na něj usmál, podivně lišácky a nenápadně se k němu naklonil tak, aby si jejich vedoucí, dávající si pauzu na odpolední cigárko, nevšimla ničeho podezřelého. Třeba toho, že nepracují a jen se poflakují kolem kasy. Jazykem si oblízl vyschlé, popraskané rty a pološteptem řekl: ,,To bych si nikdy nedovolil." Jeho dech Berrieho zalechtal na tváři, kde se mu poslední dny dělala lehká krupička. Netušil z čeho.

Berri se ještě více nenápadně podíval na jejich šéfovou a s úžasem sledoval její nehezký profil. Celá byla už seschlá (vyschlejší než Nigelovi rty, které doslova volaly o pomoc). Každé ráno přišla do práce s onou stejnou fialovu rtěnkou, kterou nosily snad už jen ženy nad šedesát let (bez problémů spadala do oné kategorie), a s koženou kabelou. Nebylo moc vstřícná, dokonce trvala na tom, aby ho měla v práci na zkušenou celý půlrok, ale pokud něco byla, tak to určitě byl férový člověk. Někdy až moc. Berriho nejednou napadlo, že by se z ní mohl stát dobrý soudce, a pak si vždy  vzpomněl na její odpor k občanům tmavé pěti. Zkrátka rodilá rasistka, ale alespoň držela hubu, když je viděla. Zákazník jako zákazník.

,,Ty vole." Vydechl udiveně. ,,Je pravda, že jsem viděl, jak měla v peněžence fotku nějakýho týpka, ale nikdy by mě nenapadlo, že by to byl její syn. Možná starej, ale syn?" a ještě o něj přijít.

,,Šílený, co? Ed říkal, že ho naposledy viděl dva dny, než ho odvedli. Hrůza to je."

Berri se podíval na Nigela, svého staršího kolegu v práci. Před nedávnem oslavil své čtyřiadvacáté narozeniny, kam byl pozván i on a náležitě si to tam spolu užili. Potřeboval by už oholit, ale nevypadal zanedbaně, ba naopak, velmi upraveně. Rád nosil flanelové košile, i v zimě, což Berrimu připadalo divné (vždyť se přece jednalo o letní kus oděvu, ne?), avšak nikdy mu neřekl, co si o tom myslel, jelikož věděl, že tento jeho názor nikoho nezajímá a ani u něj by nebyl vítán.

,,Ed?" natáhl se pro melounovou orbitku a následně si ji strčil do pusy.

,,Jo, ten tu makal před tebou," přikývl Nigel, přestože nebylo moc na co, a taky si vzal jednu žvýkačku, poté co mu ji Berri nabídl.

Zvonek nad dveřmi dvakrát zacinkal, čímž oznámil příchod jiné osoby do malého obchůdku s potravinami. Oba dva se naráz zděšeně podívali ke dveřím, jestli tam náhodou nestojí žena, o které celou dobu mluvili, a pak si nahlas oddechli, když zjistili, že se jedná pouze o zákazníka. To byla pro ně dostatečná výstraha, aby začali už konečně něco dělat a s nechutí se pustili do práce.

Nigel ho lstivě  vyhodil zpoza pokladního pultu a posunkem mu naznačil, aby si začal hledět svého, že má na práci lepší věci, než bezmyšlenkovitě rovnat zboží a zároveň dávat pozor na lehkomyslné kapsáře. Byla v tom ženská. Tak jako ve všem. Pokud Nigel byl něco, tak to byl rodilý casanovo. Studoval už pátým rokem psychologii a specializoval se na partnerské terapie, takže věděl o všech všechno. A rád to dával okázale najevo. Vidíš tam toho slabomyslného chlapce? Právě přemýšlí nad tím, jestli bude vlastníka obchodu opravdu bolet, pokud mu zmizí jedna plechovka piva. Ha! Teď ji strčil do kapsy od bundy. No co jsem říkal? Hele mladý pane, já vás viděl! Jestli to chcete musíte zaplatit! A nebojte, s věkem problémy určitě nebudou.

Berri odstoupil od pokladny a zamířil přímým směrem ke skladu. Obloukem se přitom vyhnul ženě s kaštanovými vlasy zastřiženými děsně pod bradou, jeho bývalé spolužačce ze základní školy. Chodila o tři ročníky výš a jednu dobu randila s jeho bratrem. Pak se rozešli a už se na sebe více nepodívali. Jestli takhle vypadají vztahy, tak o ně ani nestál.

Zrovna nakládal balíky mléka do vozíku, aby je mohl uložit do železného koše s cedulkou jejich ceny, když se ozval zvuk tříštění se skla. Nebyl jediný koho to zaujalo. Rychle vykoukl zpoza rohu, přičemž se setkal s šedivýma očima starého muže. Přes panenku se mu táhla šedivá oblaka značící zákal. Mohli jen doufat, že se jednalo o šedý.

,,Stalo se něco?" přistoupil k němu právě Barri, neb Nigel nemohl odejít ze svého místa, pokud v obchodě byl někdo jiný krom personálu. Právě on si mohl krk vykroutit, jak moc se snažil zjistit, co se stalo.

Muž se na něj vytřeštěnýma očima díval. Plastový nákupní košík ležel převrácený na zemi s vysypaným nákupem a rozbitou sklenicí od zavařovaných okurek. Její nálev kysele čpěl až musel Berri chtíc nechtíc znechuceně pokrčit nosem.

,,Omlouvám se. Zavadil jsem košíkem o regál a omylem ho opustil." Blekotal na něj zmateně, div mu nerozuměl každé druhé slovo, ale mluvil slušně a omluvil se. Nakonec to takový problém nebude. Pohled mu spadl na postavené krabice mouky, které stály nešikovně uprostřed uličky a zabraňovaly tak v hladkém průchodu. Zřejmě se je muž snažil obejít, ale nevyšlo mu to tak, jak si přál.

,,To je v pořádku, to se občas stává. Co se rozbilo? Jen ta sklenice?"

,,Ano..."

,,Tak to nás nijak nevytrhne. Prosím směle pokračujte v nákupu." Usmál se na něj a hned, co se k němu stařec otočil zády a začal se věnovat paprikám a ne jemu, zavolal na Nigela, ať už přivede vedoucí zpět do obchodu. Potřebuju tě tady, sám to nedám.

Nigel se s prskáním zvedl ze svého místa a vyčerpaně vyšel ven za šéfovou. Skoro je dokázal vidět, jak se tam spolu hasteří. Ona by na něj vrčela, že jí ani kouřit v klidu nenechaj, a on zas, že pokud chce v klidu kouřit, bude muset sehnat minimálně ještě jednoho brigádníka, protože to sami nezvládají.

A tak den pokračoval dál. Letní ráno se rychle překulilo na poledne a Berri mohl konečně jít domů.