Příšerně únavný den a o něco horší noc. Vítej ve světě Berriho Kenneta.
_______
Rozhodla jsem se to upravit a přepsat. Snad to bude lepší než předtím a ne naopak:D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A. MÍŘIL. NA NĚJ. PISTOLÍ.
A náhle puch. Všechno bylo pryč. Bylo jen prázdno a panika. Náhle litoval, že všechna jeho školení týkající se přepadení jen přeskakoval a na konci na mátko vyplnil test. Přeskočil to, protože si myslel, že je to ztráta času. Jenže teď možná už další čas mít nebude, pokud rychle něco neudělá.
Muž k němu udělal dva kroky navíc a Berri okamžitě zvedl ruce nad hlavu. Cítil, jak se mu do očí draly slzy. Byl připraven udělat cokoliv. Udělat cokoliv, jen aby to přežil, a pak toho hajzla udal.
Muž měl v pistoli v obou dlaních, držel jí díky tomu pevně a Berri se nedokázal zbavit pocitu, že mu míří přímo na srdce. Na hlavě měl posazenou čepici, ze které mu trčely prameny hustých, kudrnatých vlasů. Přes tvář měl nataženou černou chirurgickou rouškou, kterou nosil občas i Berri. Většinou si ji kupoval ve sámoškách, v takových, v jaké teď pracoval. Panebože, co když si ji sem přišel koupit i on a při té návštěvě se rozhodl, že by to tady vlastně mohl vykrást? Před ním stál občan tmavé pleti. Přesně takový, jaký jeho šéfové nenáviděla.
Černé oči ho propalovaly.
Udělal k němu ještě pár kroků až stál skoro u pultu. Berriho v té chvíli napadlo, že možná muž v černém něco řekl, ale on ho neslyšel, proto přišel blíž.
,,Dej mi peníze." Promluvil posléze a hlavou kývl k pokladně. Ve světle zářivek se zaleskla stříbrná náušnice kříže pohupující se mu na levém uchu. Hlas měl hluboký, avšak musel patřit mladému člověku. Mohl být ve stejném věku jako Berri. Trochu se mu díky tomu ulevilo.
,,Já - nemůžu otevřít kasu, když nedojde k transakci." Roztřeseně zakoktal s rukama stále vzhůru.
"Ale hovno, že nemůžeš. Dělej." Přikázal mu panovačně. A ne nebyla odpověď.
Dech se mu zadrhl v krku, když na něj opětovně zamířil. Tentokrát mu hlaveň položil přímo na hruď. "Nemůžu se do ní dostat, kd-když nenačtu-"
,,Doprdele už!" vykřikl najednou a odstrčil Berriho od poklady. Ten narazil zády do regálu s alkoholem, odkudpak pár minut nazpátek bral jahodovou vodku pro mladistvé. Muž zřejmě nebyl obeznámen s mechanismem kasy, neb několikrát silně za sebou udeřil do železného poklopu dělící ho a jeho tak vytoužené peníze, místo toho aby vyzkoušel jaksi inteligentnější způsob. Například stisknout nějaké tlačítko, avšak jistota je jistota.
Právě ho vykrádaj. Přijde o místo, o plat a možná si sedne i za to, že prodával chlast patnáctiletým frackům! Co má kurva dělat?!
A pak už jen kouskem mysli zaznamenal, že drží cizáka za límec, strhává mu roušku z tváře, všímá si jeho neobvyklé krásy, a přikládá mu na rty ty své. Cukal se. Musel mu držet hlavu oběma rukama, aby se nevykroutil. Trvalo to celou věčnost, anebo taky jen pár vteřin, než se uklidnil a poddal se. Černé oči se na něj chvíli dívaly. Možná s otázkou, možná s touhou. Nevěděl, co z toho to bylo. Jen to, že byly přívětivé. Pak je muž zavřel, zatáhl za nimi oponu z dlouhých řas, které se lehce třepotaly. Otevřel ústa a jejich polibek prohloubil. Přiložil levou dlaň na Berriho tvář, pro lepší přístup. Kradmo se nadechl, aby mohl v jejich zábavě, která se mu až moc zalíbila, pokračovat, když v tom... v tom ho Berri odstrčil. Zbraň spadla na bílou dlažbu s divným tlumeným nárazem. Byla to maketa. Byla to posraná maketa!
