Volání krve

13. kapitola

Nevěděla, kdy přesně odpadla. Byla tak vyčerpaná, že usnula opřená o lůžko svého bratra. Možná by ani nezaregistrovala, že se probudil, jelikož Sebastian si odskočil pro snídani. Proto sebou vyděšeně trhla, když ucítila, jak jí někdo nemotorně laská ve vlasech. Jakmile se její unavené oči setkaly s těmi jeho, pocítila úlevu, která se jí rozlila celým tělem. „Dobré ráno," sípavě ze sebe dostal Scott. „Vítej zpět mezi živými," odpověděla mu s úsměvem na rtech. „Jak se cítíš?" „Jako by mě někdo přejel tankem," odpověděl na její otázku. Na jeho tváři se objevila bolestivá grimasa, když se snažil posadit. „Zatraceně to bolí." „Divila bych se, kdyby to nebolelo. Utekl jsi hrobníkovi z lopaty bratře. Lež klidně," začala ho již zcela probuzená peskovat tonem, který používala jen na své pacienty. Začala kontrolovat všechny údaje na přístrojích a trochu poupravila kapačku. Stále však nepouštěla jeho drsnou ruku, kterou jemně svíral její dlaň. „Budeš chtít něco na bolest?" „Myslím, že to zvládnu," odpověděl ji žertem. „Když takhle mluvíš, tak už ti je nejspíš lépe, ale proč na mě koukáš, jako bych byla soudce." Statný vlkodlak nervózně polkl. „Upřímně čekám, až mi začneš nadávat." Elena si povzdychla. „A nebyl jsi už dostatečně bití?" řekla a upřela na něj svůj starostlivý pohled. Viditelně z něj odpadlo neviditelné závaží. Měl však ještě spoustu otázek. „Co Thomas?" „Nemusíš se o něj bát. Je s naší matkou." V tu chvíli se otevřely dveře od pokoje a se dvěma kelímky v ruce vstoupil rozespalý Seb. Jakmile spatřil probuzeného alfu, ihned se jeho výraz změnil. „Ahoj Scotte. Vidím, že tě tvá sestra naštěstí nenechala odejít do věčných lovišť!" řekl žertem a podal Eleně horkou kávu a pytlík s croissantem, který vylovil z klokaní kapsy své šedé mikiny. „A taky mu to ještě pár let nehodlám dovolit," vpálila mu nazpět a děkovně kývla hlavou. Seb si přisunul z druhé strany nemocničního lůžka židli a labužnicky se zakousl do své snídaně. „Jak dlouho jsem byl vlastně mimo?" zeptal se Scott hledíc skrze velké okno do probouzejícího se lesa. „Něco málo kolem čtrnácti hodin. Bděli jsme u tebe oba celou noc," odpověděl Sebastian s plnou pusou. „Říká ten, který už o půl osmé chrápal tady na tom gauči," ozval se z ničeho nic mužský hlas. I když o Nicolasově přítomnosti v prostorách kliniky Elena věděla, jakmile promluvil mezi futry dveří, stejně sebou leknutím trhla. „A ty na lavičce," odvětil mu Seb a zvedl se na nohy. „Půjdu najít Bena," řekl a najednou se rychlostí blesku vytratil ven. „Mohl bych si s tebou promluvit, prosím?" upřel Nik unavené oči na brunetku, která se momentálně raději věnovala své snídani a snažila se ho ignorovat. Scott cítil to napětí, které mezi jeho sestrou a mladým alfou panovalo a příjemné zrovna nebylo. Z jedné strany se valila vlna chtíče a živočišné vášně, z druhé strach a nejistota. Když už to vypadalo, že se Elena konečně rozhodla něco říci, nakonec se zarazila a tak promluvil na zdeptaného Nika,: „nech nás chvíli o samotě." A tak se vlkodlak pod jeho dohledem vytratil znovu na své místo, kde ještě před pár minutami tvrdě spal. Jakmile za ním klaply dveře, Scott se obrátil na svojí sestru. „Tak co se tu stalo za mé nevědomosti?" „Ale vůbec nic," povzdechla si brunetka a odložila již prázdný sáček na volný stolek u postele. „Ty moc dobře víš, že ti na to neskočím. Na to tě až moc dobře znám. Koukej to vyklopil Eleno Moonová!" A tak mu vše řekla. O jejich tajném výletě, o svém pokusu v laboratořích i o napadení upíry. Když se ale dostala k rozhovoru v kavárně schválně zamlčela část, ve které se dozvěděla, že je Nicolasova družka. Dokonce mu řekla i o svém nočním telefonátu. „Takže se naše teorie potvrdili. Zítra při shromáždění se poradím s ostatními alfami a naplánujeme společný postup. Musíme ty útoky nějak utnout, jinak nám pojídači i upíři přerostou přes hlavu a začnou si troufat na obyčejné lidi." „Nevíš náhodou něco víc o té příhodě ve středověku? Nikdy jsem neslyšela, že by náš kmen měl takové výjimečné vlky." „No ve starých spisech v tajné knihovně jsem kdysi něco málo našel, ale moudrý jsem z toho moc nebyl. Teď ale už víme, odkud máš tak výjimečné nadání a že se ho musíš naučit správně využívat. Pro začátek můžeš začít pátrat v knihovně po nějakých základech pro magii života. Když jsem se snažil používat stará kouzla já, moc nefungovala, ale možná by ses na nich mohla začít trénovat." „Pár ochranných zaklínadel mě před úplným vyhořením nezachrání, Scotte," vydechla Elena frustrovaně a promnula si volnou rukou spánky. „Ty mi neříkáš úplně všechno že?" „Někdy lituji, že mě tak dobře znáš," povzdechla si. „Co se děje Eleno? Od té doby, co se ve dveřích objevil Nik jsi jak napnutý luk." „To není tvoje starost bratře," odsekla mu jedovatě a postavila se nohy. Scott se i přes ohromnou bolest, která se zrcadlila v jeho tváři posadil. „Jsi má mladší sestra a tak je každý tvůj problém i můj!" „TAK KDY JSI MI CHTĚL ŘÍCT, ŽE JSEM NICOLASOVA DRUŽKA?" rozlehl se Elenin frustrovaný hlas po celé budově. Vlkodlak, který neklidně seděl na židli před sesternou, ale nepotřeboval slyšet její křik, aby rozeznal její skrytý vztek dlouho před jejím výbuchem emocí. Zatím se držel jen silou vůle, aby uklidnil svého vnitřního vlka, který se za křičící brunetkou chtěl okamžitě rozeběhnout. Dál však klidně seděl na svém místě.