Takže začneme.... Čím je tento den speciální? Vším teta má narozeniny. Je ji 55 let a já tomu nemůžu uvěřit. Vadí mi ale dlouhá cesta která mě k ní čeká. Bydlí cca. 4-5 hodin od mého města.
Když už se přibližuju k velkému pozemku zjeví se mlha. Ne obyčejná ale něčím výjimečná. Má hodně hustou sytost a skoro oči by v ní člověk ztratil. Najednou si všimnu jakého si obrysu který mi vpálí přímo pod auto. Ano mám dokonce řidičák.
Moje obavy a stres se zvyšují! Mám mu pomoct nebo odjet? Dobře zkontroluji zda je v pořádku. Vystoupím z vozidla a už slyším nadávky.
"Jste normální slečno? Jezdit v takovéhle mlze není vskutku normální!" Zakřičí na mě chlapík.
"Omlouvám se jedu za svou tetou a nevšimla jsem si vás. Odvezu vás do nemocnice..." řeknu trochu smutně a lítostivě.
"Ne, je to moje chyba neměl jsem takhle blbě přebíhat. Ošetří mě v sídlu. Naschle!" Řekne svůj monolog a já si stručně překládám každé slovo v hlavě. Když mi vše dostatečně dojde nastoupil do auta a odjedu na tety sídlo.
Když jsem na velké zahradě někdo mi dá ruku na tvář. Je to vrah?! Zloděj?!
Začnu ho mlátit.
"Auuu sakra Cassie co děláš?! To jsem já Dante v pohodě sestřenko!" Řekne obraně Dante.
"Mně to vtipně nepřijde Dante! Přestaň s těmi tvým hrami! I Eliza ti to pověděla!" Řekla jsem zuřivě a polekaně.
"Dante kde jsi?" Zvolal jemný hlas který patří me "perfektní" nevlastní sestřenici Elizy.
Mám Danta prásknout? Jooo!
"Tady jsme!" Zakřičela jsem a Eliza se koukla mým směrem. Za svými zády jsem slyšela pouhé povzdechnutí...
Ano prokecala bych s nimi celý den ale raději půjdu do domu. Chci do obývacího pokoje ale číšníci mi v tom moc nepomáhají. Nosí samé jídlo. Když jdu kolem tetiny kanceláře slyším konverzaci která donutila mé uši poslouchat...
