"Určitě jsem ochotna a budeme si tykat?" Zeptám se elegantně.
"Určitě můžeme Cassie byl bych rád kdyby si mi dělala doprovod na jisté místo kde bychom našli něco k snědku." Řekne hravě
"Je to pozvání? Pokud ano rozhodně souhlasím!" Řeknu a malinko se usměju přeci jenom zemřela mi teta.
"Dobře můžeme jít" řekl a šel na dané místo.
To místo jsem znala moc dobře. Chodívala jsem sem jako malá holka, s akné na pleti a v brýlích. Nenosím čočky ani brýle hold mi ty dioptrie zmizeli sami.
Byly kameny tom místě a Sam se mě ptal na otázky. Všechno co se ptal komisař. Řekla jsem mu pravdu. O všem. Bylo divné že jsem neschopná to říct komisaři ale jemu "sluhovi" to řeknu.
Vracím se zpátky do sídla ale jedna věc je divná. Od mého výslechu jsem neviděla strýčka Charlese a Fredericka. Podivná náhoda mi neustále proudí hlavou sem a tam. Trápí mě spoustu věcí které nevyřeším.
Druhý den ráno si obleču černé šaty šité šikmě a s kouskem hedvábí. Mám jet k holiči ale komisař řekl že máme zůstat v oblasti. Je to v této oblasti?
Dojdu raději za ním.
Počkat kde mám telefon?! Sakra já si ho nechala v tety pokoji a ten je teď zavřený! Sakra kdo mi může pomoct přemýšlej!
Zkusím to sama! Když dorazil k pokoji je celý zpečetili ale vím něco o tajných chodbách! Když hmatám rámy a zdi něco se dotkne mých zad a je to něčí ruka!
"Dobrý den slečno Cassie co tady děláte chcete snad zakrýt stopy vaší vraždy?" Zeptá se daný člověk a já ten otravný hlas poznám. Je to ten od Fredericka joooo PAYTON!
"Dobrý den Paytone ne jen mám jistou potíž a to je ta že když jsem tetičku našla vypadl mi telefon a zůstal tam." Řeknu upřímně protože takovýmhle lidem nemáme důvod lhát.
"Dobře tak pokr- ticho pojďte zamnou!" Vykřikne šeptem a zatáhne mě za ruku.
Jeho běh je rychlý ale tak hez- co to plácám no nic. Schovali jsem se za závěsy okna.
"Polib mě!" Řekne rychle a já nechápu.
"Pro-" nedořeknu protože...
"Dělej!" Řekne a já tak učiním.
Nechápu proč to dělám. Ale když si všimnu obrys člověka hned pochopím.
"Hmm zajímavá socha líbající se pár u okna v barvě lidí velice dobré za kolik prodává toto?" Zeptá se neznámý člověk.
"Aaa o této soše nevím každopádně dejme tomu že 100 000€ schodneme se?" Zeptá se CHARLES?! Tady mi něco nehraje.
"Určitě jdeme dál" řekne dalsi muž a hned zmizí.
Konečně se odtáhneme. Bylo to dlouhé a je to mnoho adrenalinu. Nechápu tento polibek.
"Díky bohu!" Řekne Payton
"Také nejsem nadšená že jsem se musela líbat s vámi!" Řeknu naštvaně.
On se zasměje vyleze podá mi ruku já vylezu také a on začne.
"Na základě toho že vás zatím moc nemusím mám nabídku. Budeš mou společnicí a budeš moje eso a já ti pomůžu vzít telefon. Bereš?" Nabídne mi. Nechce se mi ale sakra moc potřebuji svůj telefon!
"No tak dobře i když to nedělám ráda."
Odpovím...
