Dluhy. Nenávist. Mlácení.
Tohle bylo součástí jejího života už ot té doby, co se narodila.
Její otec jí nesnášel kvůli smrti její mámy.
Jeden večer v baru jejího táty změní její život od základů.
Bylo mi teprve šestnáct. Můj život ani pořádně neza...
Převalovala jsem se ze strany na stranu. Nemohla jsem spát. Pokaždé, když jsem na chvíli usla tak to byla noční můra. Byl tam nějakej chlap, kterej si mě koupil a pak mě zbavil mé nevinnosti. Násilím.
Dnešek byl ten den, kdy se pro mělo všechno změnit, ale k horšímu. Řekla bych. Kdyby jste se ptali tak dneska je prodej bílýho masa neboli prodávání lidí. Jsem pro ně zboží. Kus hadru. Za tohle může můj táta - pokud ho tak můžu nazývat. Kdyby neměl dluhy a nebyl tu noc v baru tohle by se nestalo. Prodal mě za chlast a drogy. Jako kdybych byla majetek. Nesnáší mě. Viní mě za smrt mámy. Kolikrát už jsem od slyšela "Bylo by lepší kdyby ses nikdy nenarodila". Ze začátku mě to bolelo, ale teď už to je jen fráze.
Moje převalováni už mě nebavilo tak jsem se přesunula do koupelny. Malá, stará koupelna. Ošoupaný sprchový kout, umyvadlo a záchod. Nic míň, nic víc. Zamkla jsem se, svlékla se, vysprchovala se a udělala základní hygienu. Kolem těla jsem si obmotala ručník a šla zpátky do pokoje, kde jsem na sebe dala dlouho mikinu, legíny a čisté spodní prádlo.
Do všechno jsem se oblékla a šla do kuchyně, kde překvapivě nikdo nebyl. Bůh ví, kde zase je. Vzala jsem si suchej rohlík, do skleničky napustila vodu a snědla to. Nic víc tady nebylo. Upřímně jsem byla ráda i za ten rohlík. Přesunula jsem se zpátky do pokoje, kde jsem si začala kreslit.
Teď, abych se Vám trochu představila. Jmenuji se Lillian Light a je mi 16. Ráda kreslím a píšu písničky . Mám dlouhé hnědé vlasy , hubenou postavu a měřím 168 centimetrů. Nic zajímavého.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Odešla jsem zase do pokoje. Odložila jsem je na postel a sama si sedla na parapet okna, ze kterého jsem se dívala. Venky chodili páry, kamarádi a nebo samotní lidé. Každej z nich měl jiný příběh.
Otočila jsem se na tašky, ve kterých jsem pořád nevěděla, co je. Přišla jsem k nim a věci vyndala ven. V jedné byly šaty. Vrchní část byla bílá, s menšími volánky, bez ramínek. Spodní část byla růžová také s menšími volánky na konci. Plus tam byly bílé pletené podkolenky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V té druhé byl světle růžový spodního prádla s vázáním kolem podbříšku. Oboje bylo nádherné. Kdyby to nebylo za podmínek, kdy se v tom budu ukazovat lidem, který si mě budou chtít koupit.
