S hlavou v oblacích

V.

Hej sory za pozdní vydání kapitoly jsem dost plesnivá, jo a Vika je plesnivá taky takže sory.
Btw:tahle kapitola pro mě byla strašně nudná a ani nemám páru proč a taky kvůli tomu je tak o polovinu kradší jak jsou moje kapitoli normálně.
Takže soryy :)) lol (edit: jop a sory, že ta kapitola měla vyjít včera, měla jsem deprese a do toho se mi několikrát aktualizoval počítač, takže jsem se včera k opravě nedostala :) (Vika))

Než jsem se probral z toho transu tak už Rei běžel za Morim a z ruky mu vyrval mobil.
Rei na něj začal řvát a já si sedl na prdel, ale Mori se tomu ještě víc začal smát jakoby byl vážně hodně sjetej a při tom se dusil.
No a potom tam přiběhla Motoko s tím, že to posral a rozeslal to všude. A nakonec to zabila tím, že se na mě podívala s takovým tím typickým uuuum perverzním pohledem.
V tom k nám doběhla Nana, s dost podobným výrazem ve tváři. Evidentně se celkem dobře bavila.
A potom se mi v hlavě objevilo takové to načítací kolečko a po tomto upozornění byl nalezen eror - v tu chvíli mi došlo, co to Motoko právě řekla. Že to poslal všude?!!?

...
"Kurva kam všude jsi to poslal?!'' začal jsem na něj řvát.
"Klid, klid... Jenom na můj ig a potom ještě na snep...'' Řekl jako by se nic nedělo, a Nana mezitím co jsme mu s Reijem nadávali, odešla v naprostém klidu zaplatit tu mangu.

Už je to asi půl hoďky od toho incidentu, a jediný co slyším je jak nás Nana a Motoko i dokonce Mori shipujou a taky nám došlo že se nám vypařil Sató.
Mezitím co jsem jim pořád nadával, vypadal jsem jak rajče, Reovi to už bylo někde, a když začali mluvit o úchylárnách, tak se začal tlemit a jen tak si občas něco zamumlal.
A zničeho nic se Sató rozběhl z nějakého gamer obchodu s nějakou taškou a takovým dost šťastným výrazem .
Potom co nás zahlídl, tak k nám běžel a začal mlet o tom, co jsme dělali v tý knihovně.
"Bro znáte se tak dva dny a už došlo k takovým věcem?" Začal se tlemit Sató a já se jen zamračil, ale pak je z té odporné konverzace vytrhlo to, že jsem řekl že tady musíme odbočit do toho naše milovaného krámku s výtvarnými potřebami a jinýma ptákovinama.
Když jsme tam vstoupily tak se na nás dost vesele usmála paní prodavačka a pozdravila nás.
Šmejdil jsem tam po nových olejových barvách, uhlech a jinejch kravinkách, a samozřejmě jsem nesměl zapomenout si koupit pár nových štětců.
A nemám páru jak se mi tentokrát podařilo to, že mi ještě nějaké peníze zbyly.
Následně jsme se šli  podívat do většího obchodního centra, tam jsme se zastavili v obchodu na oblečení, potom jsme se šli podívat na boty znovu jsme odbočily do gamer shopu kde byl Sató kvůli tomu že se rozhodoval jestli si má něco koupit, ale nakonec si to nevzal, čehož o chvíli později začal litovat a zásobil nás kecy, že teď si to rozmyslel takže to nutně potřebuje.

Moje priorita je si koupit nějakej organizér na můj bordel a koupit si nějaký ty knihy.
Když jsme došly do jedno z největších knihkupectví v zemi, upřímně vejdeš dovnit a tvoje peněženka brečí.
(Tenhle pocit máme s Vikou vždy když jedeme nakupovat:( (edit: jop, a zvlášť když se vždycky zadlužím (Vika))
*Time skip*
Po tom co jsme donakupovali a dojedli zbytek jídla od Nany ta jsme si šly sednout na lavičku autobusové zastávky a tam jsme čekali na bus.
Když dojel tak jsme nastoupily a samozřejmě zaplatily, cestu na spátek jsme měli velice zajímavou konverzaci a celkově to byla docela prdel když si Sató s Morim začali vyhrožovat smrtí kdo je lepší waifu a Motoko se přitom snažila uškrtit a umlčet Moriho.
A nezapomeneme na to, když na ně už dokonce začal řvát autobusák, ať už držej hubu.
No když jsme dojeli tak už na mě čekal řidič rozloučil jsme se s nima, když jsem nastoupil do auta tak jsem zamával zbytku mích kamarádů čekajících na odjezd pár z nich zamávalo na zpět.
A dál už to bylo jak vždy, když jsem dojel domů tak jsem došel nahoru sundal si z ramene těžkou nákupní tašku a jen se svalil do postele a usnul.