Co se ještě může stát? | HP

Komu se kdo líbí

,,Vážně budete celý večer řešit tu ošklivku?" pronesla frustrovaně Pansy.

Společně se svými spolužáky ze zmijozelské koleje seděla u dlouhého stolu ve Velké síni a užívala si uvítací hostinu, která započala ihned po tom, co byli všichni nováčci rozřazeni do kolejí. Prožitek z jídla ji však kazilo štěbetání jejich kamarádek a vlastně skoro všech u stolu. Štěbetání, které se točilo kolem jisté nebelvírky, která se změnila k nepoznání.

,,Copak si jí neviděla?" podívala se na ní tázavě Millicent.

Pansy do ní nasupeně zabodla svůj pohled. ,,Viděla a co?" vyštěkla, neboť jí povídání o oné dívce lezlo pomalu ale jistě na nervy.

,,No...," hlesla její kamarádka nejistě, ,,je přeci úplně jiná...hezká," podotkla a rázně při tom přizvedla obočí.

Na to si Pansy pouze posměšně odfrkla. ,,V Bradavicích je spousta hezkých holek, to ještě není důvod k tomu, abych o ní musela poslouchat," namítla, ,,navíc je z Nebelvíru, na to nezapomínej," dodala s kyselým úšklebkem. ,,Raději si najdi někoho jiného, komu budeš závidět anebo víš co...ještě lepší bude, když se sebou začneš místo závisti něco dělat."

Těmito slovy korpulentní hnědovlásku dokonale umlčela. Pansy moc dobře věděla, že se Millicent často trápila díky své váze, stejně se ale při hostinách cpala k prasknutí a nedala si říct, takže si takové popíchnutí zasloužila.

,,Když tě nezajímá, že se o tu nebelvírku zajímá Millicent, možná by tě mohlo zajímat, že na ní se zájmem koukal i Malfoy," zašeptala jí z druhé strany do ucha Dafné.

Černovláska viditelně zkoprněla.

,,Cože?" vyjekla pak tak nahlas až studenti sedící blízko ní vyděšeně nadskočili.

,,Říká se to," pokrčila Dafné rameny jakoby nic.

Pro Pansy to tedy rozhodně nic nebylo. Malfoy se jí líbil už od prvního ročníku v Bradavicích. Bohužel to však vypadalo dost jednostranně, neboť on jí stále bral jen jako svojí dobrou kamarádku, což nedokázala pochopit. Zařekla se však, že onoho zmijozela jednou postě musí něčím zaujmout a snažila se proto dělat maximum.

Z toho důvodu v tu chvíli svůj temný pohled namířila na hnědovlásku sedící u nebelvírského stolu. V dlaních silně mačkala příbor a nasupeně oddechovala. Nějaká hnusná nebelvírka jí přeci Malfoye nevezme. Pak svůj pohled přemístila na vysokého zrzka, který seděl vedle Eloise a něco s ní zaujatě probíral. Na tváři se jí rázem objevil šibalský úšklebek.

,,Tak jak chce," pronesla a v hlavě se jí utvářel přímo ďábelský plán.

***

,,To je teda něco," pronesla Hermiona posazená v pohodlném křesílku uvnitř  nebelvírské společenské místnosti. ,,Nikdo neřeší nic jiného než tebe," dodala a s úsměvem se podívala na Eloise, která seděla vedle ní.

,,Já vím," odpověděla ji dívka a potutelně se posumála.

,,Koukali na tebe snad všichni kluci," pokračovala Hermiona dál, ,,Ronovi málem vypadli oči z důlků," zasmála se.

,,Jo, docela jsem si to užívala," přiznala Eloise a pak se také rozesmála.

Smály se tam tak nějakou chvíli. Pak však Hermiona ztichla a naklonila své tělo k Eloise blíž.

,,Když už jsme u těch kluků," zašeptala, ,,líbí se ti nějaký?"

Eloise ve chvilce zrudla jako rajče. Hermionu sice měla ráda. Dalo by se říct, že to byla její jediná kamarádka, neboť se jí nikdy neštítila ani, když měla obličej plný pupínků. Měla by jí tedy prozradit, jaký kluk se jí líbil?

,,Neboj, nikomu to nepovím," ubezpečila jí Hermiona jako by přesně věděla nad čím Eloise přemýšlí.

,,Tak fajn," hlesla Eloise, ,,líbí se mi...," udělala krátkou dramatickou pauzu, ,,Neville."

,,Neville?" ozvalo se za jejich zády překvapeně.

Hermiona se zamračila a otočila se za sebe. ,,Ginny!"okřikla svojí kamarádku. ,,Kolikrát ti mám říkat, že poslouchat cizí rozhovory je neslušné!"

,,Ale proč on?" tázala se zrzka a Hermionu úplně ignorovala.

,,Vždycky na mě byl milý," pokrčila Eloise rameny.