Takhle by to nešlo [Dramione parodie]

1 - ozdobná krajka

,,Rone!" křikla sem na toho tupohlavce co si nás s Harrym ještě nevšiml, ,,tady jsme!"

,,Čau" pozdravil když  nás konečně našel, ,,nemusíš tak řvát Hermiono"

,,Musím, protože by si nás jinak nenašel"

,,Ale našel, jen jsem vás neviděl"

,,Možná kdybys otevřel oči tak by si nás viděl" řekla sem otráveně. Nejradši bych toto téma ukončila, ale mě to prostě vždycky nedá a musím si do něj rýpnout i když nic neudělá.

,,Já je měl otevřený! To že sem vás  chvíli hledal neznamená, že sem slepý" protočil Ronald očima.

,,Hele nebolí tě náhodou trochu nohy?" zeptala sem se ho.

,,Ne... Proč?"odpověděl zaskočen otázkou.

,,Jen že si asi desetkrát prošel celé nástupiště než si nás našel.

,,Desetkrát ne!" protestoval.

,,No, tak to spočítáme?" začala sem.

,,Hele vy dva. Už tu pár minut na nás čeká vlak. Nechcete třeba nastoupit?" vmísil se do  našeho rozhovoru Harry. Jak se vůbec opovažuje mi takhle skákat do rozhovoru?! To ho rodiče nenaučili... ouuu...ehmm...  radši přeskočme toto téma.

Nastoupili sme do vlaku a já začala s výkladem: ,,Takže Rone počítej teda se mnou. Poprvé když si šel, tak si potkal Malfo-"

,,Ano potkal jsem toho hajzlíka a více se k tomu už vracet nebudeme" řekl uraženě Ron.

,,Když si šel podruhé, přistoupl si nějaké kočce ocas a pak tě nějaká babka zmlátila kabelkou a nemysli si, že tu modřinu na čele schovaš tím, že si přes hlavu hodíš trenky."

,,No dovol Hermiono! To nejsou trenky! To je ozdobná krajka od mamky!" začal řvát Ronald, tak, že ho musel slyšet celý vlak.

,,A k čemu prosím tě máš krajky?" ptala sem se ho se smíchem.

,,Mamka mi je dala kdyby náhodou byl další vánoční ples abych si je když tak přišil na hábit."

,,No každopádně vrať mě se zpět k tématu," odkašlala sem si, ,,potřetí si vrazil do zdi, počtvrté sis prozpěvoval a všichni se na tebe otáčeli jak na debila"

,,No dovol! Já nahodou zpívám hezky!"

,,Jak myslíš... popáté si spadl do kolejí a pošesté si-"

,,No dobrý Hermiono, prostě jsem vás hledal dlouho a už o tom nemluv, celkem mě ztrapňuješ." přerušil mě naštvaně Ron.

,,Dobrá, jak si přeješ. V tom případě, ale uznáváš, že si nás nebyl schopný najít."

,,Ano, ale už přestaň!"

Z vítězným úsměvem jsem si vzala do ruky jednu z mých tenčích knih (pouze 1670 stran) a konečně si začala číst.

Tak jsme na konci první kapitoly! Takže jsem ráda že jste dočetli až sem, tak šup, šup, na další kapitolu. Vaše zlata_krysa <3