Takhle by to nešlo [Dramione parodie]

6 - Jak že mi to řekla?

Už jsem čekal v komnatě nejvyšší potřeby, kde se právě nacházela tiskárna papíry tužky, barvy, fixy, nůžky a všechny tyhle věci. Jestli se divíte jaktože umím pracovat s počítači a tiskárnou tak se neptejte, je to moje tajemství.

,,Jsem zde!" ohlásila Hermiona, která se přiřítila jako velká voda. ,,Skvělé Grangerová," prohlásil jsem důležitým, vážným hlasem, ,,tímto tě oficiálně vítám v našem dvoučleném spolku." ,,Draco víš ,že když mluvíš takhle tak zníš jako totální pošuk?" upozornila mě Grangerová. Jak se jen opovažuje mě takto ura- POČKAT! POČKAT! JAK ŽE MI TO ŘEKLA? Slyšel jsme správně? Ona mi řekla DRACO? Zbledl jsem v obličeji a musel se posadit na nejbližší židli.

Po zhruba minutě jsme se zvedl, ,,Takže... ehmm... jsi teď... ehm ehm... budeme říkat...eeee... jmény?" ,,Ano, ale jen na schůzkách." vysvětlila tónem, kterým rodič vysvětluje dítěti, že nemůže ostatním dětem na písku rozkopávat bábovičky.

,,Hermiono, ty budeš dělat ty ruční práce a já budu pracovat s počítačem." rozdal jsem úkoly a jak nám to šlo! Po půl hodině co jsem se snažil neúspěšně otevřít jakýkoliv program kde by se dal vytvořit photoshop, jsem byl seřván za svoji neschopnost a byl mi ukraden počítač. Poté jsme ještě ke všemu odsouzen k trestu ručních pracích, takže jsme si s Hermionou vyměnili role.

,,Skvělé, konečně to máme hotové! Už mě bolí oči z toho počítače." zařazování se Hermiona po dvou hodinách usilovné práce na odznáčcích s nápisy Brumbál pije a Konec těchto her, a plakáty s obrázkem Brumbála, s tělem gorily, jelikož jsme jiný na onom slavném internetu - kde podle Hermiony jsou všechny fotky co budeme potřebovat na naší kampaň - žádnou nenašli. Na dalších plakátech byly nápisy jako Brumbál lže, Snape mluví pravdu; Tyto hry jsou nebezpečné; To se nepoučili z minule?

,,Tak máme sto plakátů, takže každý dostane padesát a půjdeme je rozvěsit po hradě." rozkázala Hermiona, ,,a hlavně ať tě nikdo nevidí!" Copak jí přijdu jako nějaký idiot? Ta teda uvidí, že mě nikdo neuvidí.

Takže vyrazil jsme na nebezpečnou cestu na nepřátelské území. Jsem tajný agent. Agent s povolením zabíjet. No... ehmm... možná jsem se nechal trochu unést.

***

Už se vám hlásím. Úkol splněn! Právě se  vydal na cestu do mé ložnice abych si zdřímnul po tak náročné práci, když přišla- ne ona nepřišla ona se vyloženě zjevila, nebo zformovala ze vzduchu - ta otřesná babizna, v celé své kráse - Sibyla Trelawneyová. ,,Pane Malfoy, následujte mne," pronesla ti svým skřípavým hlasem, co zněl jako když nenamažete u dveří panty, a z pusy jí bylo cítit Skotsku. Beze slova jsem šel za ní, možná proto, že jsem byl pořád vyděšen z jejího zjevení, nebi možná proto, že mě tak napůl omráčila tím svým smrdutým dechem.

Po půl hodině co mi připadala dlouhá asi jako rodinný výšlap na Sněžku, jsme se konečně já i profesorka se svojí žirafí chůzí - jestli nevíte jak taková chůze vypadá, strýček Google zajisté poradí - dostali do cílové destinace, což byla učebna jasnovidectví.

,,Posaďte se," pronesla zcela vážně pokynula mi a sama se posadila do křesla, ,,pane Malfoy, měla jsem vidění. Bylo velmi zmatené, asi jako vy právě teď. Nicméně viděla jsem vás a slečnu Grangerovou. Pod jmelím. Přibližovali jste se k sobě a pak... pak tento výjev zmizel, ale potom jste byli pod vodou, potom jste něco psali, letěli jste! Pane Malfoy, mezi vámi a slečnou Grangerovou bude nebo už možná je velmi, ale velmi silný vztah, pravděpodobně více než kamarádský."

,,C- Cože? Jak jako tohleto jako netento... Co? Pomoc! Moc informací! Aaaaaa! Cože?" zeptal jsem se naprosto v klidu smysluplnou větou. ,,Mám vám to zopakovat pane Malfoy?"

Po pátém zopakování jsem začal popadat dech takže jsem se co nejrychleji zvedl z onoho křesla, které bylo potažené kytkovaným potahem, a odešel do své ložnice.

Věřte tomu nebo ne, ale já žiju! Tak zde je kapitolka. Zlata_krysa