,, Petere ..." řeknu potichu a z pusy mi začne vytékat krev. Peter v tu chvíli na mě začne řvát, ale já ho neslyším. Jen odezírám z jeho rtů, že volá moje jméno a u toho brečí. Tony odstoupí, namíří svoji Ironmanskou ruku na něco neviditelného a vypálí. Ale nic to neudělá.
,, Petere ..." zašeptám a pak prostě zmizím ...
Ještě než otevřu oči, zjistím, že ležím na posteli. Já to přežila? Ale co bylo to kolem mě? Jak se ke mě dostali? Ptám se sama sebe a konečně otevřu oči. Jsem ve svém pokoji v A.T., a na sobě mám jen černý hedvábný župan.
,, Jarvisi, jak sem se sem dostala?" zeptám se, ale nikdo neodpoví. Vstanu z postele a sáhnu si na to místo, kam mě trefil sniper, ale už tam nic není. Podívám se z okna a ...,, Kde to doprdele jsem?!" řeknu nahlas a místo New Yorku je za oknem krásná příroda. Otevřu dveře od pokoje a uvidím cizí barák.,, Haló?!" zavolám na celé kolo a z dola se ozve povědomý hlas, ale nemůžu si vzpomenout kdo to je. Opatrně sejdu schody a dívám se kolem sebe.
,, Konečně jsi vzhůru." řekne ... Loki.
,, Kde to jsem? Co tady děláš? Kde jsou ostatní?" vyhrknu ze sebe naštvaně, ale i s obavami v hlase.
,, Uklidni se." pousměje se Loki.
,, Jak se mám uklidnit, když nevím kde jsem?"
,, Nepoznáváš to?" zeptá se a ukáže za mě. Otočím se a tam je obrovské okno a z něj je krásný výhled na aljašskou přírodu.
,, To je nádhera." řeknu omámená tou krásou. Loki dojde ke mě a stoupne si vedle. Šňůrka od županu se rozváže a župan se povolí. Ale já rychle zareaguju a rychle se jím zase přikryju. Zamotám šňůrku a podívám se na Lokiho.
,, Nic jsem neviděl." brání se.
,, Ani si nemohl, když nic nebylo vidět." řeknu kysele a on se jen pousměje.,, Kde teda jsem?" otočím se naštvaně.
,, V bezpečí."
,, Tak proč nejsem u Avengers? Tam v bezpečí jsem."
,, Nejsi. Teda nabyla."
,, To teda byla a vždycky budu."
,, To teda ne ... jsou Avengers, na každé misi může někdo umřít a kdyby jsi byla členem týmu, tak brzo umřeš, chápeš?" vysvětluje a zní u toho jak kdyby mu na mě opravdu moc záleželo.
,, Tobě na mě záleží?"
,, Jo." přizná hned, bez jakéhokoli váhání.
,, Tak mě hned vrať, tam kam patřím."
,, Ne, nechci, abys umřela kvůli nějakým idiotům, kteří si neumí ani navařit."
,, Ti idioti umí zachránit svět. A je na ně spoleh ... je to moje rodina."
,, Tak teď si zvykej na mě." řekne a ve mě to už začíná vřít. Podívám se na okno a vedle něho jsou dveře. Rychle se k nim rozběhnu a vyběhnu ven. Sice mi je zima, ale běžím co nejdál to jde. Asi po patnácti minutách sprintování najednou ... narazím do něčeho průhledného co mě nepustí dál.
,, TO SI DĚLÁŠ SRANDU!" zaječím co nejvíc to jde.
,, Ne." objeví se vedle mě a já se leknu.
,, Proč mě odtrhuješ od mojí rodiny?" zeptám se a rozbrečím se. Loki mě jemně obejme a já se ani nehnu.
,, Protože to není tvoje rodina. A s nimi nejsi v bezpečí."
Večer sedíme na gauči a díváme se na telku.,, Musíme se dívat na takovou kravinu?" zeptá se Loki.
,, Máš pravdu ... Pán prstenů se mi nelíbí ... a proto pustím Hobita."
,, Vždyť na toho jsme se dívali před chvílí." řekne nevěřícně Loki.
,, Já vím, ale ono to má třetí díl."
,, Já myslel, že to končí tím, že obsadili tu horu, ti lidi na jezeře umřou a konec."
,, Ne?"
,, Bože, proč se na to musíme dívat?"
,, Tak teď si zvykej na mě a na moje způsoby života." řeknu a pousměju se.
,, Používáš moje slova proti mě?" usměje se Loki.
,, Jo." úsměv mu oplatím a v tu chvíli pustím ten film co mu leze na nervy ... jeho úsměv opadne a já se strašně moc zasměju.
,, Jak to že to bereš tak v pohodě?" zeptá se.
,, Usoudila sem, že je to jen sen. Jelikož mě střelili omějem, tak ještě spím a mám takovýhle sen."
,, A kdy se z toho snu vzbudíš?"
,, To já nevím ... možná jak usnu ve snu, tak se probudím v reálu."
,, No však uvidíš ..." řekne a začne se dívat na film. Moc doufám, že je to jen sen ... i když moc dobře vím, že to sen není ... ale musím doufat.
,, Nad čem přemýšlíš?" vytrhne mě z myšlenek.
,, Nad tím, že až se probudím, tak asi něco uvařím. Ale podle toho jak mi bude."
,, Když je to jen sen, tak proč neděláš něco co se ve snu dělá?"
,, A co se dělá ve snu?"
,, Něco co nedává smysl v reálu." odpoví hned.
,, Nemusím ani nic dělat ... nedává smysl, že jsem na Aljašce a nikdo mě nehledá. Tony by mě už dávno našel ... neexistuje nic jako nějaká bublina, ve které bych měla být uvězněná. A navíc, proč bys tu byl ty?"
,, Jestli neexistuje nic jako bublina, která tě má udržet na jednom místě, tak neexistují vlkodlaci."
,, Ale ... nebudu se hádat jdu spát ... ať se co nejrychleji probudím a jsem šťastná." usměju se a odejdu do svého pokoje.
