O pět let později ...
,, Nat, Olivere! Pojďte na oběd!" zavolám na své děti a oni po chvíli přiběhnou. Sednou si ke stolu a čekají na jídlo.,, A co ruce?" zeptám se a položím jídlo na stůl.
,, Máme je čisté." odpoví Oliver.
,, Hráli jste si se smečkou, tak šup." řeknu a oni hned poslechnou a jdou si je umýt.
,, Nat, mě bere celkem dobře." ozve se Loki, když příjde ven.
,, Jo, není to snad dobrá zpráva?" zeptám se a Loki se divně zatváří.
,, Co ti poslední dobou je? Ne poslední dobou, ale od té doby co jsme si pořídili pár psů, tak ..."
,, Tak co?" zeptá se na mě.
,, Chováš se jinak. Nechceš se mnou mluvit o Avengers."
,, To ti jen tak připadá."
,, Ale ne. Než si se o nich přestal bavit, tak si mi říkal co dělají a tak ... a najednou to skončilo. Pořád nějaké výmluvy ..."
,, Teď to řešit nebudeme."
,, Problém je v tom, že to nechceš řešit nikdy a já už se začínám bát."
,, Nemusíš ... neboj." řekne Loki. Kdybych tě nemilovala, tak ti dávno zaryju svoje drápy do krku a podívám se sama. V tu chvíli se vrátí Nat a Oliver.
,, Co máme na oběd?" zeptá se Nat.
,, Udělala sem vaše oblíbené ratatouille." usměju se a oba dva zajásají.
Jakmile si Oliver a Natasha zase hrají, tak využiju situace a dopisuji knihu.
,, Tak kdy ji dopíšeš?" zeptá se Loki a sedne si vedle mě.
,, Za pár dní."
,, Tohle říkáš každý den nejmíň pět let." řekne a oba dva se zasmějeme.
,, Dávám si načas."
,, Kolik už máš stran?"
,, Asi osm set." řeknu a přestanu psát.,, Když už jsme o mojí osobní věci, tak co mi teda tajíš?"
,, Nic, co bych ti měl tajit?" zeptá se a vážně neví o čem mluvím.
,, Myslím Avengers."
,, Co s nima?"
,, Co mi tajíš?" zeptám se ostře.
,, Nic."
,, Lžeš." řeknu už naštvaně.
,, Ty mi nevěříš?"
,, V tomhle ne." řeknu a Loki si naštvaně stoupne.
,, Promiň ... měla bych ti věřit." řeknu a obejmu ho.,, Omlouvám se."
,, V pohodě."
,, Ale já se neomlouvám za to jak sem byla naštvaná." řeknu a zabodnu mu svoje drápy do krku. Podívám se na všechno co ví o Avengers (Thanos a ostatní co se stalo ve filmech). Po chvilce vytáhnu drápy a smutně se na něho podívám.
,, Proč jsi mi to neřekl?" zeptám se potichu a on si začne uvědomovat co mi tím způsobil.
,, Věděl jsem, že kdybych ti to řekl, tak jim půjdeš pomoct a sem se nevrátíš." řekne, ale já mu nic neodpovím a jdu do svého pokoje. Takže teď zase oni luskli a všechno zpravili ... ale ten fialovej se zase objevil. Bude boj ... Řeknu si a podívám se na pět let starý oblek od Tonyho, který visí na dveřích.
