MILÝ DENÍČKU,
Věděla jsem to. Čekala jsem na to, jen jsem si myslela, že tu se mnou ještě chvíli pobude. Je mi naprosto jasné, že bojovala. Bojovala do poslední chvíle a ze všech sil, ale i tak jí to nikdy neodpustím.
Když jí diagnostikovali rakovinu, tak nám řekli, že max 6 měsíců. Myslela jsem, že na místě dostanu infarkt. Co naše dovolená? Její plány? Pomyslela jsem v tu chvíli. Jenže na ničem z toho už nezáleželo. Máma byla těhotná jen 6 měsíců před touhle zprávou. Představa, že bude má sestra vyrůstat bez mámy mě děsila a to to malinké stvořeníčko ještě neumělo vydat ani hlásku. Máma ji neuvidí vyrůstat a nechat za sebou 2 děti? Muselo to být to nejhorší. Dle mého názoru ji bylo jedno, zda umře nebo ne. Jen tu chtěla být pro své dcery.
Pamatuju si jak máma zkolabovala při přebalování mé sestry. Jen tak tak jsem ji chytla. Věděla jsem, že jestli něco neudělám bude pozdě. Volala jsem rychlou. Okamžitě ji převezli na sál a operovali. No k naší smůle už bylo víc než pozdě. Rakovina ve 4. stádiu, bylo nám řečeno. Mně to tolik nedocházelo, ale táta věděl, že je zle. Pamatuju si jak mi máma vyprávěla, proč nešla k doktorovi dřív. V ten moment jsem ji chtěla nenávidět. Mohla se zachránit a až teď, v den její smrti mi došlo, že by to nic nezměnilo. I kdyby šla k doktorovi o půl roku dřív, či o celý rok i tak by bylo pozdě. Moje sestra rostla společně s rakovinou, hrůza. Nejvíc mě na tom štve, že není koho vinit. Asi shoda nešťastných náhod nebo tak něco.
- s láskou aurora rose
ČTEŠ
It cost me more then I wanted| CZ
Short Storymilý deníčku ...Můj plán ? No těžko říct, když zrovna držím nůž v ruce. Odhaduji to na podříznutí tepny nebo něco na ten způsob. Jen si přeji zanechat na tom sněhu stopy, stopy že jsem tam dnes přišla zemřít. SHORTSTORY !!!
