Písničku jsem složila tak ve druhé třídě. Je z dob, kdy jsem dostala k Vánocům křečka.
Křeček
Jednou jdu ze školy,
a co to najednou přede mnou stojí,
KŘEČEK.
Řeknu si:,, Třeba někoho
hledá ten
KŘEČEK. "
Obrátím se a jdu pryč,
však kdo to zase přede mnou stojí,
KŘEČEK.
Tak dám si ho na rameno,
a kdo jde se mnou teď domů,
KŘEČEK.
Ale mamka ho nechce doma,
a já ho položím ven,
KŘEČEK.
Vrátím se dovnitř,
a kdo se válí na mé posteli,
KŘEČEK.
Tak koupíme mu klec,
je to kluk a je to můj Daneček,
KŘEČEK.
Štěstí se na mě usmálo,
dokud neumře je se mnou,
KŘEČEK.
Myslím, že v tomto případě by se dalo říct: ,, I fantazii by se měli meze
klást. "
Ale tak alespoň jsem byla smířená se smrtí. To je pozitivní! 😁
ČTEŠ
Výplody z mé fixi/propisky/tužky
HumorSnad každá spisovatelská duše už jako malá vymýšlela různé písničky, příběhy, básničky a podobně věcičky, které často nedávali smysl ani trošičku. Tak tady jsou ty moje. 😁
