Doctor's orders (Solangelo ff)

II. Bubák / Will

Je pár minut před půlnocí a mí sourozenci již spí. Dnes za mnou museli poslat Cheiróna, pracoval jsem už přes 24 hodin. Musím se vyspat, ať můžu co nejdřív začít znovu pracovat na marodce.

Někdo se na své posteli pohne a k mému zděšení celá postel onoho člověka zaskřípe. Strachy se celý zatřesu. Jen bohové vědí, kde číhá kdejaký Bubák. Přitáhnu si přikrývku blíže k bradě a křečovitě zavřu oči. Spánek mi přijde najednou velice vzdálený. Uslyším vzdálené kroky. Oči se mi samovolně otevřou a já se vytřeštěně rozhlédnu po pokoji zahaleném tmou. Zuby se mi samy od sebe rozklepou a já to nemůžu zastavit. Brzo se třesu po celém těle, po čele mi stéká studená kapka potu. Skříně i ostatní nábytek v pokoji najednou vypadá děsivě a nebezpečně. Zkusím si posvítit rukama, jen lehké světlo. Okamžitě je však zhasnu, protože zjistím, že se okolo mě začnou objevovat stíny. Děsivé stíny. Z hrdla se mi ozve přidušené heknutí a tělem mi projede vlna mrazu. Musím odsud pryč. Z této místnosti, z tohoto srubu. I přes stále narůstající strach se donutím zvednout z lůžka, co nejtiššeji, samozřejmě. Obuju si plážové žabky a co nejrychleji vyjdu ze dveří. Táborový oheň v dálce tlumeně svítí, ale k mému překvapení není místem, kam mě to táhne. Nohy mě svižným tempem nesou ke srubu toho nejtemnějšího boha. Nikdy by mě nenapadlo, že budu považovat srub Háda za nejbezpečnější místo tábora. Nico. U něj bude bezpečno. Projede mi hlavou.

Cítím se jako zločinec, když otvírám dveře od Hádova srubu. Nico poklidně spí na své posteli. Pomalu za sebou zavřu. Dojdu k Nicovi a jemně mu zatřesu ramenem. Jeho oční víčka se zatřepou, následně pootevře oči. "Wille? Co tu děláš?" Zeptá se rozespale. "Uh-oh... Já, no... Víš... Můžu... Můžu dnes spát tady?" Zeptám se roztřeseně. Ospale odhrne přikrývku a udělá mi tak místo na ležení. "Lehni si a spi," zamumlá v polospánku. Nenechám se dvakrát pobízet a lehnu si do vyhřáté postele. Konečně se mi začnou klížit oči. Poslední, co zaregistruju je, že se ke mně Nico přitulí. Pak usnu...

Vzbudím se při východu slunce. Další z nepříjemných vlastností dětí Apollóna. Nico ještě spí... Leží mi na hrudi a já ho objímám. Tváře mi zrůžoví při vzpomínce na incident v noci. Jak se mu mám teď podívat do očí? Však... Teď už musel poznat, že ho mám rád. Že se u něj cítím bezpečně. Začnu se pomalu zvedat, aby jsem ho neprobudil. Nico se zavrtí a pootevře jedno oko. "Kam si jako myslíš, že jdeš, Solacei?" Zavrčí. Polknu. "Eh..." Skvělý. Můžu si dát sám sobě medaili za mé dokonalé vyjadřovací schopnosti. "Doufám, že nemáš v plánu teď odejít, hm?" Zamumlá a víc se ke mně přitiskne. Vyschne mi v ústech. Samozřejmě, že nechci odejít. Ale musím. Je to... Je to moc nápadný tu s ním jen tak ležet. "Možná jsem o tom uvažoval-" začnu tiše. "Tak na to zase hezky zapomeň. Když už jsi sem v noci přišel, tak neodejdeš dokud se nevyspíš. Spal jsi teď sotva 4 hodiny. Tak tu lež v klidu... Ještě alespoň chvíli," lépe se na mně uvelebí. "Nechci tu překážet-" začnu znovu, páč si nejsem jist zda zde o mou společnost stojí. "Nikam," přeruší mě.

"Promiň," řeknu po pár sekundách ticha. "Za co se, u všech bohů, omlouváš?" Nechápe. Oči má však stále zavřené. "Za to, že jsem ti sem v noci tak vtrhl... Cítím se tu bezpečněji... U tebe, víš?" Hlesnu tiše. Část mě se modlí, aby už spal a neslyšel to. Smůla. Nico zvedne hlavu a upře na mě rozespalý pohled. "Vím, že ses v noci bál. A překvapuje mě, že jsi přišel zrovna za mnou," zvedne koutek úst do nepatrného úsměvu. "A tak ti říkám spi. Sem se žádné strašilo neodváží, mio Amore," dodá. Musím být rudý až za ušima. Italsky sice neumím, ale pár slov znám. Nakloní se blíže k mému obličeji. "T-tak dobře-" přitakám a přeruší mě jemný polibek na rty. "Teď spi, jinak se běž příště schovat jinam," ušklíbne se mému výrazu a vrátí se do původní pozice. Zavře oči a ve srubu je najednou ještě méně světla. Opatrně se tedy otočím na bok a Nica obejmu okolo pasu, abych si ho přitáhl blíž. Zavřu oči a během chvilky znovu usnu.

Od toho dne jsem u něj trávil téměř každou noc...

A máme tu 2. Oneshot! Doufám, že se vám líbila.

Verubooks12