Stále na něj musí myslet. Od poražení Gaii jsem ho neviděl. Jistě, celé dny jsem pomáhal na marodce uzdravovat raněné, ale... On se ani nepřišel nechat ošetřit. Co když leží ve svém srubu v bolestech? Sice jsem u něj předtím nezaznamenal žádná vážná zranění, ale... Prostě cítím, že potřebuju vědět, jestli je v pořádku.
Jdu zrovna po kopci blízko srubů, když ho zahlédnu. Jason, Diův syn ho objímá. Zvláštně mě píchne u srdce. Nico se odtáhne a pohlédne mým směrem. Ukážu na zem a snažím se zatvářit nejpřísněji, jak to jen jde. Nico rychle něco řekne Jasonovi a rozeběhne se ke mně.
"Tak kde jsi byl?" Zeptám se ho okamžitě. "Jak to myslíš?" Zeptal se mě. "Trčím tam v nemocnici už dva dny. A ty se neukážeš. Nenabídl ses, že mi pomůžeš," vyčtu mu. "Já... Co? Co bys dělal s Hádovým synem v pokoji plném lidí, které se snažíš uzdravit? Proč by tam o mě někdo stál?" Nechápe. "Co třeba pomoc kamarádovi? Například stříhat obvazy? Nosit mi colu, nebo sváču? Nebo se jenom tak skočit zeptat Jak to jde, Wille? Nemyslíš, že bych rád viděl přátelskou tvář?"
"Co... mou tvář?" Nechápe. "Jsi takový napružený," všimnu si. "Doufám, že už jsi přestal s tím nesmyslem, že z tábora odejdeš,"
"J-jo. Přestal. Teda, zůstávám," zakoktá se. "Fajn. Napružený si klidně buď, ale aspoň nejsi idiot,"
"Jak se mnou můžeš takhle mluvit? Copak nevíš, že umím přivolávat zombie a -" začne se zase uzavírat. Pousměju se. "No, teď bys nedovedl přivolat ani rybí kostičku, aniž by ses přitom nerozpustil na kaluž tmy, di Angelo," uchechtnu se. "Řekl jsem ti, žádný další podsvětní nesmysly, to je příkaz od doktora. Dlužíš mi nejmíň tři dny klidu na marodce. Přímo odteďka," přimhouřím oči. Zatváří se zvláštně. "Tři dny? No - no, to by asi šlo," zamumlá. "Fajn. A teď-" začnu, ale přeruší mě hlasité zavýsknutí. Nico se za zvukem otočí. "Hned se vrátím," řekne mi. "Slibuju při řece Styx a tak," a dříve, než mu na to stihnu cokoliv říct, odběhne.
Něco Percymu Jacksonovi řekl. Když se ke mě vracel, usmíval se. Vlastně byl celý takový... Uvolněnější. Jako kdyby se zbavil nějakého břemena, něčeho, co ho dlouho tížilo. "Tak... Jdeme na marodku, ne?" Pobídne mě s úsměvem a zahledí se mi do očí. Žaludek mi udělá pomalý kotrmelec a u srdce mě příjemně zahřeje. S úsměvem ho následuju.
Dneska to je sice kratší, ale doufám, že se i tak líbila.
Verubooks12
ČTEŠ
Doctor's orders (Solangelo ff)
FanfictionVítejte, milovníci Solangela! Najdete zde jednodílovky přesně pro tento pár. Každá fanfikce bude v jiné AU Tak co ještě dodat? Asi příjemné počtení.
