Soňa a ztracené smaragdy[PŘEPISUJE SE]

První Tréning

"Vstávej, vstávej!" Ňafal Bruno a poskakoval po zádech od malé hnědé ježčice. "Bruno přestaň."Zabručela Soňa unaveně a přetočila se prudce na záda čímž ho zalehla. Tohle malý Bruno nečekal. "Mamiii! Nemůžu dýchat! Soňo uhni! Udusíš mě!" Panikařilo vlče. Mars na ně koukal a pobaveně se smál. Perla chytla Soňu za zátylek a dala ji stranou, aby se Bruno mohl postavit na tlapky. "Bruno přestaň tady takhle po ránu štěkat! "Napomenula ho Perla. Bruno se provinile podíval do země a párkrát packou hrábl do země. "Omlouvám se." Pípl. "Nic se neděje. Ale teď už společně s Marsem utíkejte na snídani, šup! Já a Soňa za vámi hned příjdeme." Perla se na ně mile usmála. Bruno přikývl a už pelášil ven z jeskyně,Mars ho následoval. "Vstávej ospalko, snídaně už na nás čeká." Perla párkrát dloubla čumáčkem do Soňi,která se posadila, zívla si a protáhla se. "Co je na snídani?"Zeptala se Soňa, měla hlad jako medvěd. "Počítám s tím, že asi syrové maso jist nebudeš viď?" Perla se zamyslela. "Ne.. To ne.. Ale mohla bych si ho opéct nad svým ohněm." Navrhla Soňa, byla nadšená z toho, že ji to napadlo. "To je výborný nápad."Perla začala vrtět ocasem. Soňa se nadmula pýchou, byla na sebe pyšná."Tak jo, pojďme k hromadě s úlovky." Perla vyšla z jeskyně, malá Soňa ji následovala, únava ji zcela opustila. Venku bylo krásně počasí, po dešti nebylo ani památky, sluneční paprsky hřáli Soňu a ona se díky tomu cítila úžasně, ale po nějaké době ji tento pocit opustil. Bylo to v moment kdy si všimla, že na ni zbytek smečky kouká jako kdyby jim všechno jídlo snědla ona. Byly to pohledy plné nechuti, zmatení a některé pohledy byly zvědavé. A někteří vlci si mezi sebou neustále něco špitali. Soňa se cítila nepříjemně. Perla i Soňa došli k hromadě s úlovky, byly tam ryby, ptáci, srnky a i nějaká jiná drobná zvěř. Soňa si vybrala lososa a posadila se s ním na zem, snažila se vyvolat oheň. Z počátku ji to nešlo, ale nakonec se v její ruce objevil plamen. Soňa vzala lososa a začala ho opékat. Vlci kolem ní rychle utekly na stranu s zježenými kožichy, někteří na ni dokonce vrčeli. Soňa byla zmatená a kvůli toho, že se lekla ji oheň zhasl. Nechápala co se děje nic špatného přeci neudělala, jen byla hladová. Perla rychle přiskočila k Soňi a postavila se před ni. "Není čeho se bát." Promluvil kmenový vůdce, který k nim zrovna kráčel pomalou chůzí. Mířil si to přímo k Perle a Soňi. "Přivítejte našeho nového člena smečky, to, že je odlišná neznamená, že na ni budeme zlý. Jsou to přeci jen malé odlišnosti jiných které nás doplňují, nemám pravdu?" Kmenový vůdce předjížděl pohledem z vlka na vlka. Vlci se nad tím nejspíš zamysleli a trochu se uklidnili."A co když je to nepřítel?! Co když nám chce vypálit náš domov?!" Zavrčel jeden menší, vyhublý, šedo modrý vlk. Někteří vlci upřeli pohled na vůdce a čekali co na to řekne. "Vážně takhle smýšlíš o mláďeti které přišlo o matku a domov? Opravdu si myslíš, že by toho byla schopna? Já bych si dovolil tvrdit, že je to náš spojenec. A mohla by nám v budoucnu hodně pomoct." Kmenový vůdce upřeně sledoval vyzáblého drzouna. Vlk cosi zamrmlal a odvrátil pohled. Soňa byla ráda, že se jí kmenový vůdce zastal, opravdu nepřišla dělat potíže."Jestli.. Bych k tomu něco mohla říct tak.. Bych chtěla dodat, že jsem vám vděčná za to, že tady mohu s vámi žít. Chci vám pomáhat a také vás chci ochraňovat. Chci, aby jsme.. Aby jsme spolu všichni vycházeli a aby jsme byli jedna velká, šťastná rodina." Soňa řekla vlkům jak to cítí ona, mluvila upřímně a u toho koukala do davu již uklidněných vlků."Nevím jak ostatní, ale já tě ráda mezi nás příjmu, jmenuji se Darla." Promluvila sněhově bílá vlčice, její kožíšek jasně zářil. "Děkuji." Soňu její slova zahřála u srdce. Darla ji věnovala milý úsměv. Bruno a Mars přiběhli k Soně a oba na ni skočili. Perla se zasmála, Soňa se válela v prachu, ale byla šťastná. Ani nevěřila tomu, že by někdy mohla být znovu šťastná. Na tváři měla úsměv. "Tak dobře. Teď si opeč tu rybu, určitě musíš být hladová." Přikázala ji Perla. Soňa přikývla a snažila se opět vyvolat oheň, kupodivu se jí to podařilo na poprvé. Soňa vzala do druhé ruky, kterou měla volnou, lososa a začala ho opékat. Neměla nejmenší tušení jak pozná, že už je ryba hotová."Perlo? A kdy si ho budu moct sníst?" Zeptala se hladově. "Až bude dobře propečený ze všech stran, nemusíš se bát řeknu ti to." Perla si lehla před Soňu. "A jak to víš?" Zeptala se opět Soňa na další otázku. "Vím co?" Perla zmateně zamrkala. "Jak poznat, že je ryba hotová." Upřesnila Soňa, byla opravdu zvědavá, copak si zvířata také vaří? "Máš tu rybu moc nad ohněm, spálíš jí. Měla by jsi ji honem zvednout." Perla změnila téma. Soňa sebou trhla a rybu okamžitě zvedla. "Výborně, za chvíli bude hotová. Jde ti to dobře, umíš už plně ovládat svoji schopnost?" Zajímala se Perla. Soňa si vzpomněla jak každý den trénovala se svým tatínkem, kterého nadevše milovala, a při té vzpomínce jí píchlo u jejího srdíčka. "Jsi v pořádku malička?" Zeptala se Perla, nejspíš se Soňa musela tvářit opravdu smutně. "Ano, jsem v pořádku. Ještě mi to moc nejde... Musím trénovat." Odpověděla rychle Soňa. "No tak to budeme mít co dělat. Musíš trénovat svoji schopnost a i tu schopnost kterou ti dal kmenový vůdce,ale neboj. Se mnou to všechno zvládneš, slibuji ti, že ti pomůžu s treningem." Perla měla na tváři odhodlaný výraz, Soňa byla moc ráda, že ji poznala a, že se jí ujala zrovna taková silná vlčice. "A kdy začneme trénovat?" Zeptala se Soňa, už se nemohla dočkat až vyzkouší svoji novou schopnost. Perla se odmlčela a otočila se na nejbližšího vlka. "Kdyby mě Bruno s Marsem hledali tak řekni, že se domů vrátím později. Protože já a Soňa půjdeme hned teď trénovat, poběž za mnou Soňo!" Perla se rozběhla neznámo kam. Vlk ji na to ani nestihl nic říct. Soňa to nečekala takže se za ní okamžitě vydala, Perla měla veliký náskok, bylo to i tím, že měla čtyři nohy a Soňa jen dvě. "Perlo, kam to běžíš?!" Volala na ni Soňa zatím co obě stále běželi kdo ví kam. "Uvidíš." Perla se na Soňu podívala přes rameno, tajuplně se na ni usmála a hned po tom zrychlila. "Perloo!" Kvíkla Soňa a také zrychlila, ale už dál nemohla, hrozně ji bolely nožičky a byla celá udýchaná. Perla skočila do nějaké písečné prohloubeniny. Soňa chtěla skočit za ní, ale zakopla a zkutálela se dolů. Dopadla na zadek do písku a její klobouk, který chvíli unášel vítr, dopadl pár metrů od ní. Soňa měla všude písek, v botách, v uších, zkrátka všude. "Ble!" Křikla a vypliva na zem písek který se jí při pádu dostal do pusinky. Perla se pobaveně zasmála, vzala klobouk který Soně upadl do tlamy a nasadila ji ho na hlavu. "Jsi v pořádku?" Otázala se starostlivě. "Ano, jsem." Soňa rychle vyskočila na nožky. "Perlo..Co tady děláme?" Zeptala se zmateně a rozhlédla se. Všude v tom obřím dolíku byl písek, ale byla tam i část v které bylo pár rostlin, Soňa tam viděla pár kopretin, nějakou rostlinu kterou nepoznala, ale viděla, že má na sobě ostny, pampelišky a nějaké další květiny. "Vzala jsem tě tady, protože tu můžeš trénovat svoji pyrokinezi a i tvou novou schopnost."Vysvětlila Perla. "Je tu písek takže tady nemůžeš nic zapálit a zároveň je tu i část na které můžeš trénovat jak ovládat přírodu." Dodala okamžitě. "A čím začneme?" Zeptala se Soňa. "Začneme s trénováním přírody."Rozhodla Perla a došla pomalým krokem k rostlinám. Soňa ji následovala. "Zkus zvětšit tu koprtinu." Přikázala ji a posadila se. Soňa neměla nejmenší tušení jak to udělat, má to udělat rukama? Asi ano, protože nic jiného ji nenapadlo. Soňa natáhla ruce před sebe, zavřela oči a začala se soustředit. Vydržela takhle zhruba pět minut, poté otevřela oči a s velkým zklamáním zjistila, že se nic nestalo. "Nefunguje to."Hlesla smutně."Nezoufej, půjde to, ale ne hned, musíš trénovat." Povzbuzovala ji Perla. "Nic nejde hned." Perla se podívala Soně to tváře. Soňa se pousmála, Perla měla pravdu. Musí se snažit a každý den usilovně trénovat, stejně tak jako trénovala se svým otcem tak musí trénovat s Perlou. Soňa a Perla strávili celý den v dolíku, Soně se zatím stále nedařilo zvětšit květinu,ale nevzdávala to. "Pojďme Soňo, půjdeme domů. Začíná se stmívat. Bruno a Mars se určitě budou o nás bát."Perla se postavila, dlouze si zívla a u toho se protáhla."Ale..Já chci ještě trénovat Perlo!"Soňa na ni upřela svá hnědá očka."Budeme trénovat zase zítra, slibuji." Slíbila Perla. Soňa si dlouze povzdychla a sklopila ouška. "Nezoufej, doma si dáme něco dobrého k jídlu." Perla se jí snažila rozveselit. "Tak dobře."Soňa se unaveně usmála a lezla ven z dolíku,ale v půlce ji to podjelo a ona spadla úplně dolů. Neměla ani sílu na to se zvednout, ale i přes to se o to pokusila. Výsledek nemohl být jiný než ten, že skončila obličejem v písku, protože se její unavené ruce tak moc chvěli a byli tak slabé, že ji ani nedokázali udržet. "Soňo!" Vykřikla Perla a běžela k ní, Soňa slyšela dusot jejich tlapek v písku. Perla do ní dloubla studeným, vlčím čumákem, tím ji přetočila na bok. Soňa se na ní podívala. "Omlouvám se Perlo, ale jsem unavená." Zachraptěla Soňa, byla dehydratovaná, pro trochu vody by byla schopna udělat téměř cokoliv v tenhle okamžik. "To je v pořádku, vezmu tě domů na zádech." Perla nabrala Soňu na svá záda a pomalu s ní šla zpátky ke smečce. Soňa okamžitě usla, bolelo ji celé její tělíčko a spánek potřebovala jako sůl.