That girl is mine

Chapter 3

„Neslyšel jsi? Řekl jsem aby jsi ji pustil." Liam se na Theodora otočil, ale stále mou ruku svíral. „Co jsi zač? A proč mi přikazuješ abych pustil svojí holku?" Liam se pobaveně zasmál a ten kluk, se kterým jsem tančila mezi tím odešel. Nedivím se mu. Nejraději bych taky vypadla. „Nejsem tvoje holka." Zavrčela jsem a snažila se vymanit z jeho sevření. „Nevidíš, že od tebe chce pryč? Pusť ji. Říkám to naposledy." Řekl z cela vážně Theodor. Lidé se nás nevšímali. Alespoň tak.. „Jinak co? Vrazíš mi? Tak do toho." Liam měl na tváři pobavený výraz, ale Theodor měl na tváří vážný pohled a upřeně zíral na Liama.

    Liam mě pustil a přistoupil k Theodorovi. „Tak co? Teď už mi vrazíš?" Zeptal se Liam. „Nedělej ze sebe ještě většího kreténa než jsi." Kývl hlavou Theodor a podíval se na mě. Obešel Liama a vzal mě za ruku. „Se podívej co jsi jí udělal ty debile." Měla jsem otlačené zápěstí, na kterém se mi rýsovala modřina. „A ty na ní jako sahat můžeš?" Ironicky se zasmál Liam. „Byla to moje holka kámo. Né tvoje. Tak si dej odchod." „Posloucháš se vůbec?! BYLA to tvoje holka. Už není. Ještě jednou na ní sáhneš nebo promluvíš a já ti slibuju, že to s tebou nedopadne dobře." Když Theodor obrátil svůj pohled na mě, jeho pohled změkl. „Pojď." Kývl hlavou pryč. Hned jsem se rozešla mimo lidi.

   „Asi děkuju." Zvláštním způsobem jsem poděkovala a pohlédla na něj. „Asi nemáš zač." Oba jsme se na sebe usmáli a já se zastavila. Byli jsme stále na pláži. Jen opodál od všech lidí. „Kde vlastně bydlíš? Vůbec nic o tobě nevím." Zeptala jsem se. „Kousek od města."
Kývla jsem na souhlas. „A kolik ti je?" Podívala jsem se na písek pod nohama a vyčkávala na odpověď. „Pětadvacet. Tobě?" „Dvacet. Za tři měsíce jednadvacet."  Podívala jsem se na něj. „Dost otázek z tvojí strany. Kolik jsi měla kluků? Předpokládám, že s tamtím jsi chodila." Zasmála jsem se. „Dva."
„Takže jsi už sex měla, že?" Zvláštně jsem se zatvářila. „Co tě to zajímá?!" Pousmála jsem se a praštila ho. „No. Až s tebou budu spát, musím přeci vědět do čeho jdu." Pokrčil rameny a podíval se mi do očí. „Chtěl bych tě políbit." Přerušil chvilku ticha. Zkousla jsem si ret a přiblížila se k němu. Cítila jsem jeho dech na svých rtech. Jakmile už byl přímo u mých rtů, nevím co mě to popadlo, ale odtáhla jsem se. „Musím domů." Povzdechl si a kývl. „Odvezu tě." Prohlásil. „Nemusíš jestli nechceš." Pokrčím rameny. „Chci. Nenechám tě v noci jít v tomhle." Ukázal na mé oblečení a já zakroutila hlavou.

V autě panovalo ticho, které on přerušil. „Dovol mi tě alespoň někam pozvat. Prosím." „Večeře?" Zeptala jsem se. „Klidně. Cokoliv. Zítra v šest tě vyzvednu." Dořekl když dojel před náš barák. „Děkuju za odvoz." Poděkovala jsem a vylezla z auta. Ještě od dveří jsem se podívala na něj a lehce se usmála. Jakmile jsem otevřela dveře, rychle odjel a já zašla do baráku.

   Potichu jsem došla do svého pokoje a dala si rychlou sprchu. Vlezla jsem si do postele a svůj mobil si dala do nabíječky. Povzdechla jsem si a s Theodorem v mé hlavě jsem brzy usnula.

- - -

    „Jeniffer! Mohla by jsi konečně otevřít ty oči?!"  Proč je můj bratr takový idiot? „Víš ty vůbec kolik je hodin?! Nech mě!" Otočila jsem se na druhý bok, když mě Nate shodil z postele. „Ty seš takovej kokot! Auu!" Promnula jsem si oči a podívala se na toho zloducha. Smál se jako malé dítě. Uraženě jsem se zpátky dosápala na postel. „Co jsi chtěl?" Otráveným tónem jsem se ho zeptala. „Co děláš dneska?" To je všechno co chce? „To je všechno co jsi chtěl?" Zvedla jsem obočí a on kývl. „Ty seš takovej- krysák! Ugh! Nenavidim tě!" Hodila jsem po něm polštář a on se nanovo začal smát. „No tak co děláš, když už jsi se tak hezky probudila?" Zeptal se znovu a já po něm hodila zlostný pohled. „Večer jdu ven. V šest."
Oznámila jsem mu. „A nechtěla by jsi dneska se mnou na dráhu?" Řekl na-. Vyskočila jsem z postele a šla se rovnou převlíknout. „Beru to jako ano! Za deset minut dole." Prohlásil. Rychle jsem si vyčistila zuby a dala na sebe alespoň korektor a řasenku.

„Tak co? Jdeme?" Zeptala jsem se, když jsem k němu přišla dolů. „Jdeme. K jídlu nic nechceš? Nebo si dáš něco kdyžtak tam?" Zeptal se mě. „Dáme si něco tam." Odpověděla jsem a znovu se nadechla. „Dneska cítím, že tě porazím!" Usmála jsem se. „Tak to velice silně pochybuju sorellina." Vysmál se mi.
„Hm. Uvidíme." Pokrčila jsem rameny.

   Každý jsme svým autem dojel na dráhu. „Pořád cítíš, že mě dokážeš dneska porazit?" Zeptal se. Kývla jsem. „Ano, stále to cítím. A teď snad ještě víc. Dojdu si ještě pro pití." „Tak mi vezmi taky, zatim si dám závod s Ryanem." Prohlásil a já se vydala do menší hospody vedle tribuny. Ryan je Nateův nejlepší kamarád. A to už od dětství. Přesně tak jako já a Lenn. Taky se známe od dětství. „Jako vždy, slečno Creed?" Promluvil na mě barman. „Ano Dome. Ale říkala jsem ti alespoň milionkrát, že mi máš tykat. Tak už to konečně začni dodržovat. Děkuju." Usmála jsem se na něj.

Když jsem došla na dráhu, Nate na mě už čekal. „Tak co? Připravená?" S pobavením v hlase se zeptal. „A co ty? Jsi připraven na porážku od své mladší velice milé milované sestřičky?" Sladce jsem se zeptala a sedla do auta. Nějaká holka nám odstartovala závod. Naštěstí se mi start dostatečně dobře povedl. Nateovi naopak ne. A tak jsem se usmála. Když se chtěl dostat přede mě schválně jsem trošku zpomalila. Zmátla jsem ho. "KONEČNĚ!" Řekla jsem si pro sebe. Dupla jsem ještě více na plyn, a tak jsem se dostala dostatečně daleko od Natea. Když se ke mně po nějaké chvíli zase přiblížil, začala jsem opravdu hodně kličkovat. To mě dostalo do cíle jako první.

„ANO! DÍKY BOHU!" Zakřičela jsem.

...

Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho. Teď  toho bylo strašně moc. Ale slibuju, že teď každý týden zase bude vycházet alespoň jedna kapitola! Tak doufám, že to tu ještě někoho baví!

Budu moc ráda za každý komentář!❤️

Krásný víkend💗