7.

16 1 0
                                    

Jak jsem psala že mi někdo ťukal na dveře, tak to nebyl žádný vedoucí.. Vedoucí mi potvrdili že viděli sice světlo ale nikdo neťukal... Jinak teď je asi deset večer a někdo mi zaťukal na dveře. Už sem byla naštvaná a myslela si že si ze mě někdo dělá srandu tak jsem se vymotala z deky a šla otevřít. K mému překvapení tam stála ubrečená Lia. "Co se sakra stalo?!" Zeptala jsem se jí. "Já..četla jsem si když najednou mi někdo zaklepal na dveře..myslela jsem že je to vedoucí a abych neměla problém že nespím tak sem rychle zhasla. Sotva sem ale zhasla, roztříštilo se okno a já cítila nepříjemný pocit na noze. Když sem rozsvítila viděla jsem že mám v noze nůž!" Začala zas brečet a já se jí podívala na nohu. Měla ji obvazanou tričkem které bylo celé od krve. "Pojď dovnitř" řekla jsem jí chraplavým hlasem, vzala kolem ramen a odevdla na gauč.
"Můžu tady přespat?" sykla Lia. "Jasně že můžeš, přípravim ti deku....dokážeš vyjít s tou nohou nahoru po schodech?" "Jo to zvládnu" řekla Lia. Připravila sem ji teda deku a ona se zatím dobelhala nahoru. Už jsme obě leželi a povídaly si. "Řekneš to vedoucím?" Zeptala jsem se "nevím asi ne.." "proč ne?!" Nechápala jsem "třeba to byl jen vtip.." "no a?!!" Zvýšila sem trochu hlas "..ať už to byl vtip nebo ne zranil tě!" Ještě jsem Liu chvíli přemlouvala aby to řekla, a nakonec řekla že ok že to zítra řekne. Už už jsme skoro spali když najednou někdo zaťukal na dveře. Obě jsme sebou škubly a Lia tichým hlasem řekla "můžu k tobě?" Usmála jsem se a řekla že může. Tak přišla ke mě a v objetí sme usli.

Dva BlázínciKde žijí příběhy. Začni objevovat