Dva Blázínci

9

"Vstávat!!" Zakřičela na mě Lia a rozesmála se. "Co si tak natěšená?" Zeptala jsem se jí. "Uvidíš..nebo ti to spíš řeknou vedoucí" "fajn" řekla jsem a hodila jsem po ní polštář. "Co noha?" "Už je to lepší.." řekla Lia a odešla do kuchyně. Vstala jsem oblikla se a šla za ní do kuchyně kde mě z ničeho nic obejmula. "Co se ti stalo?" Řekla jsem s údivem "Jen děkuju že mě tady necháš" "to je přece samozřejmost" odpověděla jsem a obejmula ji na zpátek.
Šly jsme teda ven na nástup a vedoucí nám řekli co budeme dělat. Už sem pochopila proč byla Lia tak šťastná, sotva jsem se dozvěděla že bude stezka odvahy byla jsem šťastná taky. Den utekl jako voda (hrály jsme vybiku a byly na hřišti) a tím že už byla tma tak nám vedoucí šli připravit do lesa stezku.
  Když jsme byly na řadě my (já a Lia) bylo 21:59. Super čas, blbé načasování.
Když jsme šli a byly asi v půlce...ztratili jsme se! Žádné svíčky, převlečení vedoucí..prostě nic! Uklidnilo máš že vidíme člověka s nožem a pistolí..ano uklidnilo protože jsme si mysleli že je to součást bojovky... Sotva jsme ale uslyšeli policejní sirény a viděli toho týpka jak se usmál a podíval zase na nás... přejel nám mráz po zádech a došlo nám že to není součástí bojovky protože: policejní sirény,tma,les, my dvě sami ztracený a týpek co má nůž a pistol  a divně se směje... PRYČ!!! Začaly jsme zdrhat co nejrychleji jsme mohly - Lie to moc nešlo (což je pochopitelné) ale zvládala to. Nevěděli jsme kam běžíme...ale museli jsme pryč to je jasný.
Bunkr! BUNKR! TO JE TEN BUNKR! Ve kterém jsme našli ten "poklad" tam se můžeme schovat! Běželi jsme tam a zůstaly schovaný. Slyšeli jsme výstřel...a řev nějakého člověka... Lia se ke mě pritulila a já ji objala... V hluku policejních sirén jsme se na sebe s Liou podívali a... políbili se..........