RUN

25.

Olivia

26, srpen 2007

„No a tak mi Terry šel pro vodu do automatu. Hodil tam klasicky peníze, neklikal tam číslo nápoje co chtěl ale ono to nechtělo spadnout. A tak do toho stkral a mlátil a nadával, že je to vysavač na prachy. A potom do toho tak bouchnul, že celý automat sletěl rovnou na zem. Takže v konečném důsledku se mu ta voda hodně prodražila." Všichni jsme se smáli včerejší historce z chemoterapie. Mámě bylo lépe. Bylo to na ni znát. Léčba zabírá.

„Bylo to rozbitý už před tím, nemohl jsem za to!" Bránil se se smíchem Terry. „Miláčku, shodli si celý automat na zem takže tvá oprava efektivní nebyla." Zasmála se máma a víc se k Terrymu přitulila. Teď jsem viděla opět charakter svojí staré mámi. Té hodné. Vše to v ni pořád bylo jen všechnu tuhle lásku překryl smutek a ta zákeřná nemoc.

Najednou se po domě rozezněl zvonek. Hned jsem se zvedla. „Jdu otevřít." Usmála jsem se a hned došla ke dveřím. Otevřela jsem, a málem mi vypadli oči z důlku.

„Tati?" vyhrkla jsem, kde jsem najednou viděla svého nervózního tátu s obrovskou kyticí tulipánů, máminých nejoblíbenějších. „Ahoj zlato." Usmál se. „A mě jako nevidíš?" Vyhrkl hodně, hodně známí hlas hned za ním. Hned jsem se celá rozzářila když z požádat něj vylezl Arthur. „Ne, promiň, překryla tě velká kytice tulipánů." Vypískla jsem a hned po něm skočila. Tak dlouho jsem ho neviděla

„Bože co tady děláte?!" Vyhrkla jsem a obejmula jsem hned i tátu. „Přijeli jsme se podívat na Ginu." Zamumlal nervózně táta. „Myslím, že se tvůj táta znovu zabouchl." Pošeptal mi Arthur hned po tom , co odmotal své paže okolo mých ramen. „Nezabouchl, jen mám starost." Obhájil se táta. Oba jsme věděli, že táta občas na mámu myslí jinak, než by na svou znovu vdanou ex manželku myslet měl. Byla to jeho pravá láska a asi se nikdy nesmířil s tím, že mu utekla tady s Terrym, ačkoliv s ním dobře vychází. Je mu smutno, je tak sám.

„Jo, máma je uvnitř, tak pojďte." Usmála jsem se a hned společně s Arthiem jsem vběhla do obýváku. „No ne! Arthure!" Zasmála se hned máma a opatrně se zvedla z gauče. Hned ho objala.

„Neviděla jsem tě alespoň od května! Kde si lítal ty naše stíhačko." Zasmála se a poplácala ho po tvářích. „Všude, kde létají stíhačky mého druhu." Mrkl na ní a ona se taky zasmála. V tu chvíli se v obýváku objevil táta. Hned ji úsměv překvapeně klesl.

„Ahoj, Gino." Zamumlal. „Ahoj, Tony." Vydechla tiše a on k ní pomalu přešel. Políbil ji na tvář a do rukou ji vložil kytici. „Tvoje oblíbené. Teda alespoň jestli máš pořád ráda tulipány. Nevěděl jsem jestli mám vzít bílé, které si chtěla na naši svatbu, červené, které jsem ti nosíval celý náš vztah a nebo žluté, které měla Liv pořád v pokoji pod tvým dohledem, protože ho dělalo světlejší. Tak jsem ti je nechal namíchat." Zaskřehotal. Byl docela dost průhledný. „Jsou moc krásné. Lovie, přines nám vázu." Šeptla a dál tátovi koukala do očí. Hned jsem poslechla a přinesla snad tu největší, co tu máme. Dala jsem do ni trochu vody a máma tom kytici hned vložila. Nadechla se vůně a usmála se.

„Tolik vzpomínek z jedné kytky." Usmála se a znovu se podívala na tátu. On s úsměvem kývl. „Ahoj Tony." Falešně se usmál Terry ale táta svůj úsměv myslel zcela vážně, když se na něj podíval. Neměl mu nic za zlé. Pečoval o jeho bývalou celoživotní lásku. „Ahoj Terry, jak se daří?" Zeptal se hned a sedl si k němu. „Jo, báječně. Léčba zabírá." Odpověděl. „To je úžasný." Odpověděl táta. „Jo, to jo. Dáš si pivo?" Zeptal se Terry táty. Hned potom co kývl, nastalo ticho.

„Co takhle grilovat? Udělat menší rodinnou sešlost?" Zeptala se najednou máma a na všechny z nás se podívala. „Grilovat? Opravdu se na to cítíš mami?" Zeptala jsem se. „Jo, navíc nás tu nebude tolik. Jen já, Terry, Tony, Arthur, Ty, pozvu svojí sestru a ten Jason McCann u kterého bydlíš a mimochodem nám dal i peníze na léčbu." Řekla máma a tátovi zaskočilo pivo v krku. „Cože?" Zasípal. „Jo, její přítel, i když to Liv zatím ještě nepřiznala, nám poslal šek 200 tisíc na léčbu." Řekla máma a táta a Arthur oba koukali neskutečně vykuleně. „Bože to je strašná hromada peněz. To mu nikdy nesplatíme." Vyjekl táta a nastalo ticho. „Počkej, ty máš kluka?" Vyhrkl najednou Arthur a všichni se hned zasmáli. „Nemám." Zamumlala jsem celá červená a odstoupila od něj. Protože jak poznám, bude mě chtít zatáhnout za roh a všechno slyšet.