RUN

28.

Olivia

28. srpen 2007

„Ty jsi se doslova zbláznila!" Vyhrkl táta. Seděla jsem na gauči u mámi v jejím náručí, o kus dál seděl i Terry s Arthurem a my všichni koukali na mého jančícího tátu. Samozřejmě, že jde o moji svatbu, která se koná už pozítří. Je to opravdu šílenství a asi jsem se opravdu zbláznila, ale konec konců, do toho musím jít.

„Liv pro boha ještě před měsícem jsi cestovala po světě a teď se chceš za necelé zpropadené dva dny vdávat za někoho, koho si nám představovala jako stoprocentního kamaráda?!" vyjekl a dál pochodoval po místnosti. Nikdy nebyl naštvaný. Jediný kdo byl v tuto chvíli na moji straně byl zoufalý Terry který křik musel trpět stejně jako já. Athur se na mě pochopitelně zlobil a máma, i když mě hladila po vlasech a dělala že je vše v pořádku, byla z mého činu velice zklamaná. Kdyby nejančil táta a mamka nebyla v průběhu těžké nemoce, je to právě ona, kdo tu vyšiluje. Jenže teď byla radši potichu. „Nevěděla jsem-" „Co přesně jsi nevěděla Olivie? To že se budeš vdávat? To že nám zítra zavoláš s tím, že máš na prstě zatracený zásnubní prsten?" Vyjekl. „Souhlasím. Vše to je hrozně na rychle zlato. proč si nám neřekla, že se s tímto klukem milujete a chcete se vzít?" Zeptala se máma. A je to tady. přesně jak jsem čekala. Co jim mám teď říct?

„Bála jsem se, že to nepřijmete." Zamumlala jsem. „Olivie Gwen Thompson nejhorší věcí co si mohla udělat je lhát svým rodičům o nějakém záhadně utajeném vztahu a pak naplánovat takhle rychle svatbu!" Pokračoval táta s výskotem. „Dva dny před svatbou neseženeš místo ani v kostele." Posadil se táta do židle. „Nepotřebujeme kostel." Navrhla jsem. „A kde se chceš vdávat? Za barákem u popelnice? Kdo tě oddá?" Po jeho výstupu se mu dost snadno lámal hlas. „Jsem si jistá, že seženeme hezké místo někde i bez kostela." Pověděla máma. „U tebe si nikdy nejsem jistý, na které straně vlastně jsi, Gino." Pověděl táta. Nastalo ticho.

„Liv bože kam jsi hodila rozum. Je ti devatenáct. Měla si ještě studovat vysokou. Byl to tvůj sen." Povzdechl si táta s tvářemi v dlaních. „Copak to, že budu vdaná něco mění? Jen budu mít prsten na ruce, nic víc. Studovat můžu tak jako tak." „Liv prosím tě, už to přiznej. Kdo se vdává v devatenácti, jestliže nečeká dítě." Povzdechl si táta a já najednou vykulila oči. „Cože? Ty si myslíš, že jsem s Jasonem těhotná?" Vyhrkla jsem. „Liv-" „Nejsem těhotná tati. prostě se jen vdávám protože se bezmezně....milujeme." Polkla jsem sucho v krku. „A mluvíš pravdu?" Povzdechl si. „Ježíši no samozřejmě. Je mi 19 a mám nějaký rozum. Neotěhotněla bych v 19." Zamumlala jsem a podívala se nervózně na svoje ruce. Vtip je v tom, že jsem vlastně s Jasonem ještě sex neměla. A podle jeho propočtů by jsme ho měli mít už zítra, což mu rozhodně neklapne.

„Takže žádné dítě v tom nehraje roli?" Zeptal se táta toužící po přesvědčení. „Ne, rozhodně ne. Nejsem těhotná, o to tady nejde." Zakroutila jsem hlavou přesvědčivě. „Alespoň že tak. Těhotná nejsi ale s tou svatbou je to fakt šílený. Všichni ti to přejeme ale je to rozhodně hodně na rychlo. Nemůže to být až třeba někdy v listopadu, za tři měsíce?" Zeptal se táta. „Ne. Chceme se vzít hned a navždy...spojit naše životy." Zalhala jsem a sklonila hlavu. „Nech to být, Tony. Naše dcera je s ním šťastná. Je tak bezhlavě zamilovaná že se musejí vzít co nejdřív z pravé lásky. Můžeme být jenom šťastní. Poznala svět, udělala si obrázky. Určitě potkala i více mužů ale i tak ví, že tenhle je pro ni to nejlepší. Konec konců, co by ji mohlo hrozit v rukách muže, který mi zaplatil léčbu jenom když viděl, jak se Liv trápí." Zastala se mě máma a já se musela nad tou představou usmát. Jaké by to bylo, kdyby jsme se milovali.

„Vyrostla tak rychle." Zakňučel táta a mě ho bylo líto. „Neumírám Tati." Zvedla jsem se z gauče a rozešla se k němu ho obejmout. „Budeš se vdávat. Po nějaké době taky založíš rodinu a starý otec ti bude úplně jedno." Vzlykl se slzami v očích. „Tati prosím tě. Víš že tu vždycky budu. To že si Jasona vezmu neovlivní nijak to, že nadevše miluju svou rodinu. Mámu a tátu. Budu ti volat každý den stejně jako mámě a nikdy se na tebe nevykašlu. A s dětmi to nespěchá. Na ty jsem ještě mladá. Kdyby mě to chytlo, tak si půjčím bratránka a ono to zase přejde." Zasmála jsem se stejně jako táta mezitím co jsem ho pevně objímala. „Jsi úžasná dcera. Nejlepší, co jsem mohl dostat. A proto se o tebe bojím, chápej." Dal mi pusu na čelo a já se jemně usmála.