Zrádce klan

Kdysi, když jsem byl ještě mladý válečník ,a žil v jednom ze čtyř klanů, jsem se dopustil mnoha chyb, ale jeden z mých  příběhů není tak hrozný. Byl to začátek nového života.   

A konec něčeho za co jsem byl schopen umřít.

No jo no, vyhnanství mě změnilo. Toužil jsem po pomstě tomu, kdo mi to udělal, a měl touhu pomoct těm kteří to potřebují. Teď  vám povyprávím příběh, mých prvních několik dní ve vyhnanství. 

Pomalu jsem se kradl tmou. Zastavil jsem, a  zavětřil hnusný pach mého bývalého klanu. Před dvěma východy slunce mě  vyhnali. Obvinili mě za vraždu zástupce velitele ale já to nebyl! Přísahal jsem při Hvězdném klanu že budu chránit klan. A ten jeden kocour co mě obvinil mi zničil život! To nenechám jen tak. Nepomstím se klanu ale Modrookovy!

Pak jsem uslyšel zašustění,naježil jsem se a vytáhl své ostré drápy.

" Kdo je tam!" Zavrčel jsem. Z keře vyšla krásná černá kočka

. " Černá bouře co tu děláš?" Udivil jsem se a moje jantarové oči se třpytili ve svitu měsíce.

" proč jsi nezůstala v Temném klanu?"

Kočka se na mě výhružně podívala ale pak mňoukla " Vím  že jsi to nebyl ty, a bez tebe nikde nebudu" mňoukla a podívala se mi zpříma do očí.

   Černá bouře se mi líbila a to už od učednického období ,ale vždy se starala spíše o Temného měsíce než o mě.

  " uvědomila  jsem si" mňoukla ale na chvíli zmlkla.

" že miluji tebe a ne Temného".

Se mnou se jak kdyby se zatočil svět. To pro co jsem celí život pracoval je pryč ale kočka kterou tak dlouho miluju mi právě vyznala lásku.

"  Ty  to cítíš jinak?" Zeptala se mě.

Zhluboka jsem se nadechl a pak konečně mňoukl " Ne  už od první chvíle co tě znám tě miluju!" Její červené oči zakalila láska ,a já věděl že toto je začátek nového života. 

         

Druhy den ráno jsem probudil při východu slunce. Byla doba novolistí a tak slunce vycházelo brzo.
Černá bouře ještě klidně spala a tak  jsem potichu vylezl z pod stromu který byl vyvrácený, a sloužil nám jako doupě. Venku to vonělo a všude samá kořist.
"Mohl bych něco ulovit než se Bouře vzbudí." Pomyslel jsem si.

Proplížil jsem se ven a pomalu šel dál od doupěte abych ji nevzbudil.
Došel jsem k potoku a napil se čerstvé studené vody. Jelikož můj otec byl z Vodního klanu, tak mi voda nevadila.

Pomalu jsem sešel do potoka a položil si tlapky pod sebe.

Voda byla studená ale venku bylo horko. Pak kolem mě proplavala malá  rybka. Jednohubka! Pomyslel jsem si a ulovil jsem ji.

Když už bylo slunce vidět lépe a bylo víš vrátil jsem se za Bouří. Měl jsem dost potravy pro nás pro oba. Jednu rybu ,dvě myši a veverku.

Černá bouře seděla před stromem a nad něčím přemýšlela.

"Mám něco k jídlu" mňoukl jsem z vesela abych ji povzbudil.

Ona se na mě s radostí podívala. Všechny její obavy byli pryč.

" Bouře?" Zeptal jsem se.

" Ano?" Odpověděla o podívala se na mě.

" Nad čím jsi přemýšlela?" Zeptal jsem se trochu nejistě.