Hide It

- 4 - Tajemství

Podívala jsem se na sebe v zrcadle na záchodech a povzdechla si. Nevím, kdo je Můj, nevím kdo je Jaký a hlavně nevím proč? Umyju si obličej a potom odkráčím zase do třídy, kde musím přežít ještě pár hodin. Spíše ještě celé vyučování.

Během poslední hodiny jsem stále utíkala do svých myšlenek o tom, co asi Riki s tím papírkem dělal. Není totiž náhoda, že máš papírek v ruce, když potom o pár chvílí dál mi přistane na stole. V hlavě mi ta kolečka začala šrotovat rychleji... spojila jsem si ta jména...

Riki = Jaký

Rychle jsem vyšmátrala z tašky svůj zápisník a zapsala to tam. Zazvonilo a všichni jsme se najednou zvedli. Balila jsem si věci a potom se prudce otočila a srazila věci klukovi z Rikiho party. Zamračil se na me a tak jsem zpanikařila.

,,Moc se omlouvám." Klekla jsem si a začala sbírat sešity a učebnice. ,,Tssssss, příšte u sněním nad Rikim přístě zapoj mozek, protože do toho sešitu si napsala fakt ko-." Riki mu chytl ústa a přísně se na něj tvářil. ,,Přijímá tvou omluvu, viď Jayi?" Zadíval se mu do očí jak psychopat. Jen jsem pokývala hlavou a schovala se za roh a poslouchala co říká...

,,Ty jseš vážne idiot jayi!" Káral Riki Jaye. ,,My chceme, aby to bylo naše tajemství a ty? Řekneš to na plné koule, fakt nemožný." Povzdechl si Riki a Jay udělá ksichtíky. ,,Stejně je tak blbá, že si toho nevšimne Heeseung měl pravdu..." Vzal si podle zvuku batoh a odešel pryč. Stále jsem byla v zákrytu a co jsem chtěla vylézt jsem se srazila s Rikim.

,,Promiň mi Sora." A pohladil mě po vláskách. Dívala jsem se mu do očí a byla mimo. Chvilku jsem nemluvila a potom se usmála. ,,V pořádku Riki ostatně jinak to být ani nemůže." Ani nevím proč a jak, ale začala jsem se červenat. On se na mě taky docela furt koukal až jsme se nakonec červenali oba. ,,Dvě rajčata teďka jsme." Prohodila jsem a začala se smát. Potom jsme společně vyšli na zastávku a celou cestu jsme si povídali. Povídá se s ním fakt dobře. Během toho co jsme konverzovali mně chytl za ruku, ale já to nějak extra nevnímala, protože jsem byla zabrána do diskuze. Následně mně nečekaně obejmul. Podivila jsem se nad tím, ale to jsem zazřela autobus poblíž takže jsem to chápala. Rozloučili jsme se a já zmizela v autobusu a zase se uzavřela do svých myšlenek a o tom, že dneska v 18:18 tam musím být.

Zdravim vas lidicky po delsi dobe :>> konevne jsem tu potom co nekteru mi psali na ig, abych uz vydala dalsi kapitolu tak ji tu mate. Dekuji za trpelivost a ohlasi do dms na ig, opravdu potesili. To bude pro tuhle cast vse. Uzivejte tento pribeh kdykoliv budete chtit <33333